Článek
V několika příspěvcích se v následujících týdnech pokusím nastínit podobu ruského působení v Africe a její proměny v jednotlivých afrických regionech a státech. Na jednotlivých případech se budu snažit ilustrovat konkrétní nástroje a metody ruského vlivu, ale také důvody (ne)úspěchu ruské politiky na kontinentu. Jihoafrická republika je na rozdíl od dříve zmíněných případů státem s relativně silným postavením na kontinentu. Jde o regionálního hegemona v rámci regionu jižní Afriky. Navíc jde o stát relativně vnitřně stabilní, na africké poměry, s regulérně fungujícím demokratickým zřízením, i když dominovaným od roku 1994 pouze jednou stranou.
Jižní Afrika byla v rámci britského impéria klíčovou oblastí. Nejenže se zde nacházely (a dodnes nacházejí) bohaté zásoby nerostných surovin, kvůli kterým se britští kolonialisté rozhodli na území dnešní Jihoafrické republiky vést ozbrojený konflikt s nizozemskými, búrskými, osadníky, ale Kapské město do vybudování Suezského průplavu představovalo klíčový bod na cestě z Evropy do Indie. V neposlední řadě panuje na jihu afrického kontinentu pro Evropany příjemné klima připomínající Středomoří, které umožnilo masivnější imigraci ve srovnání s jinými částmi Afriky. Po skočení Druhé světové války došlo na základě rozsáhlé přítomnosti potomků evropských kolonizátorů k ustavení apartheidního režimu, který striktně odděloval bílé a nebílé obyvatelstvo a udržoval evropskou menšinu u moci. Zatímco podobný systém ustanovený v Jižní Rhodesii, dnešním Zimbabwe, padl na konci sedmdesátých let dvacátého století, jihoafrický apartheid se udržel až do roku 1994, kdy došlo k mírovému předání moci a demokratizaci, a to včetně definitivního ukončení okupace dnešní Namibie, která byla využívaná jako nárazníkové pásmo proti povstaleckým skupinám z Angoly.
Hlavní odbojovou silou vůči apartheidnímu režimu se stal Africký národní kongres (ANC). Hnutí využívalo kombinaci protestů, ozbrojených aktivit a teroristických útoků k podlomení režimu. Jako jeden z partnerů ANC se v průběhu studené války vyprofiloval Sovětský svaz, a právě tato podpora je začátkem současné spolupráce jihoafrické vlády a Ruska. I přesto, že Rusko obnovilo vztahy s jihoafrickou vládou už v roce 1992, tedy ještě před definitivním ukončením vlády apartheidu, čerstvě pošramocené vztahy s ANC se podařilo poměrně rychle narovnat. Oživení vztahů je primárně spojeno s obdobím vlády prezidenta Jacoba Zumy, který byl poprvé zvolen v roce 2009 a který měl jako jednu z priorit vstup do uskupení BRIC. Toto se na pozvání Číny podařilo o dva roky později a následně bylo uskupení přejmenováno na současný BRICS. V rámci posílené spolupráce došlo k ustanovení pravidelných konzultací a strategických partnerství mezi politickými elitami JAR a Ruska a Jacob Zuma se pokusil prosadit kontroverzní smlouvu na vybudování několika jaderných elektráren Ruskem, které měly Jihoafrické republice zajistit stabilitu v přísunu elektrické energie. Dohoda však byla tlačena bez ohledu na vnitřní mechanismy jihoafrického právního systému a ekonomicky velmi náročná smlouva byla nejdříve napadena u soudu a pak v roce 2019 definitivně pohřbena prezidentem Cyrilem Ramaphosou.
Spolupráce JAR a Ruska byla vidět i na diplomatickém poli. Bývalý prezident Zuma kopíroval ruskou rétoriku ohledně agrese vůči Ukrajině už v roce 2014. V tomto pokračuje i současný prezident Ramaphosa v návaznosti na další eskalaci z února 2022, kdy za vyvolání konfliktu primárně viní rozšiřování NATO. I přes deklarovanou neutralitu se tak jihoafrická vláda ve velké míře přiklání k ruské pozici. V návaznosti na podobnou událost z roku 2019 například letos dojde ke společnému cvičení mezi jihoafrickým, ruským a čínským námořnictvem, které dále vzbuzuje nesouhlas mezi západními partnery Jihoafrické republiky. A nejen u nich.
Pozice ANC od roku 2004 postupně slábne a hnutí se postupně vnitřně štěpí. Na vině je primárně vysoká míra korupce a obecně špatná správa země, která postupně ubírá z široké podpory hnutí postavené na historii boje proti apartheidu. Spolupráce vedení ANC s Ruskem na základě historických vazeb je pak dalším bodem sváru. Napadení pozice ANC vůči Rusku v rámci agrese vůči Ukrajině přišlo například v říjnu 2022, kdy starosta Kapského města, které dlouhodobě ovládá opoziční Demokratická aliance, nechtěl umožnit zakotvit jachtě Alexeje Mordašova, který je na sankčním seznamu EU a USA. Prezident sice poukazoval na fakt, že tyto sankční seznamy nejsou pro JAR právně závazné, kapský starosta však prohlásil, že cítí morální povinnost ohradit se vůči ruské agresi. Z měření veřejného mínění z listopadu téže roku pak vyplývá, že podobný názor zastávají nejen asi tři čtvrtiny obyvatel JAR, ale i voličů ANC.
Důležitým bodem v rámci této kritiky je i fakt, že z pohledu ekonomického rozvoje JAR je spolupráce s Ruskem v podstatě irelevantní a pokud kvůli ní dojde k oslabení vztahů na západ, tak i kontraproduktivní. Hlavními obchodními partnery JAR jsou totiž Spojené státy, Japonsko, Německo nebo Spojené království, zatímco Rusko nepatří ani mezi patnáct nejvýznamnějších partnerů – jihoafrická ekonomika například v absolutních číslech vyváží produkty ve větší hodnotě do České republiky než do Ruska. Je tak sice pravda, že ruská zahraniční politika v roce 1992 navázala s JAR vztahy primárně z důvodu obnovení ekonomické spolupráce, hlavně v oblasti těžby nerostných surovin, její význam pro jihoafrickou ekonomiku je však relativně malý.
Sympatie jihoafrických politických elit vůči Rusku tak mají jednoznačně svůj základ v historických vazbách ANC na Sovětský svaz a osobní snaze o neutralitu Jihoafrické republiky, která je však zaměňována za podporu ruské zahraniční politiky. Toto je kritizováno nejen ze západu, jako hlavního ekonomického partnera JAR, ale i zevnitř jihoafrické politiky. Silnou rétoriku v tomto ohledu používá hlavní opoziční strana Demokratická aliance, ale hlasy proti prozřetelnosti této politiky se ozývají i zevnitř ANC. ANC navíc dlouhodobě klesá volební podpora a roste pravděpodobnost, že hnutí přijde o nadpoloviční většinu v parlamentu. I z tohoto důvodu existovaly v roce 2019 neověřené zprávy, že se do jihoafrických voleb na straně ANC vměšoval skrze svojí trollí farmu Jevgenij Prigožin, jelikož v zájmu Ruska je pomoci udržet současné vedení ANC u moci. Je totiž pravděpodobné, že jak vnitřní opozice, tak opoziční strany by k Rusku zdaleka tak vstřícné nebyly.
