Článek
Niger je jednou z nejchudších zemí světa, sužovanou vlnami veder, desertifikací a přelivem násilí z Mali a Burkiny Faso. Pokud se před nedávným převratem objevoval ve zpravodajství, bylo to víceméně primárně ve spojitosti s migračními trasami vedoucími skrze Saharu, které často vedou přes nigerský Agadez, nebo jako součást zpravodajství ohledně konfliktů probíhajících v oblasti západního Sahelu. Avšak vlna převratů, která zasáhla region na pomezí saharské pouště a států Guinejského zálivu, přinesla zcela novou dynamiku do podoby islamistických povstání, která region v poslední dekádě zasáhla.
Pro připomenutí kontextu je třeba poznamenat, že region sužují aktivity, mimo jiných skupin, hned dvou významných islamistických povstání. Prvním je na al-Káidu napojená organizace známá jako Jama'at Nasr al-Islam wal Muslimin (JNIM). Ta je nejvýznamnější povstaleckou skupinou v Mali s přesahem do okolních států. Ze dvou islamistických povstání je však JNIM tím umírněnějším. Druhou takovou organizací je totiž Islámský stát-provincie Sahel (dříve také Islámský stát ve Větší Sahaře). Sahelská odnož Islámského státu je mnohem radikálnější, brutálnější, ale také komparativně méně úspěšná.
To byl také důvod, proč v minulosti došlo dočasně k formálnímu sjednocení sahelské odnože IS, teritoriálně přítomné v pohraničí mezi Mali, Nigerem a Burkinou Faso, a provincií Západní Afrika, nacházející se na severovýchodě Nigérie. Ta vznikla v roce 2016 rozkolem v rámci organizace široce známé jako Boko Haram. Toto spojení však bylo neživotaschopné kvůli značné geografické vzdálenosti mezi oběma skupinami a schopnosti států v regionu zamezit jejich praktické kooperaci. To neznamená, že by obě organizace vzájemně nekomunikovaly, ale praktické aktivity byly značně omezené.
To se však velmi pravděpodobně změní, pokud zakoření vojenská junta v dodnes v regionálním měřítku stabilním Nigeru.
Mali i Burkina Faso si po vyhnání evropských partnerů, a v případě vlády v Bamako pozvání ruských jednotek, prošly masivním zhoršením bezpečnostní situace. Toto zhoršování vedlo k prokazatelnému nárůstu vlivu různých nestátních milicí, nejprve v čele s JNIM. Avšak v posledních měsících můžeme sledovat i masivní rozmach teritoriální aktivity sahelského Islámského státu. A to až do fáze, kdy respektovaná výzkumná organizace Critical Threats hovoří o možnosti, kdy v blízké budoucnosti bude právě JNIM a Islámský stát bojovat o kontrolu nad hlavním městem Bamako. Obě organizace spolu totiž významně soupeří a kvůli kolapsu schopnosti vojenských diktatur operují na stále se zvětšujícím území.
Islámský stát dokázal v posledních měsících masivně rozšířit území pod svojí kontrolou. To, jak bylo zmíněno, se navíc nachází na hranici Nigeru, který útoky IS značně ohrožovaly již řadu let. Mimo rozšíření působnosti dále do vnitrozemí Mali se díky vývoji v Niamey zvyšuje i šance pro expanzi na východ. Tím by se mohlo podařit propojit obě konfliktní oblasti ve kterých jsou provincie Islámského státu přítomny. Pokud totiž dojde k tak masivnímu nárůstu násilí a ztrátě kontroly nad územím svého státu, jako jsme viděli v Mali a Burkině Faso, propojení obou oblastí skrze Niger by mělo být na rozdíl od minulých let prakticky možné.
Pokud by se tak stalo, západní Afrika by definitivně převzala žezlo centra moci v rámci struktury Islámského státu, které doteď leží v Sýrii, případně Iráku. Normalizací puče v Nigeru, který se ke svým soukmenovcům v Bamako a Ouagadougou přímo hlásí, třeba skrze nedávno podepsanou obrannou a bezpečnostní dohodu, by tak vznikla nejen regionálně, ale i globálně významná bezpečnostní hrozba.
Není proto překvapením, že ECOWAS v čele s Nigérií, která by byla tímto vývojem nejvíce ohrožena, stále zvažuje vojenský zásah vůči juntě v Niamey. Posun násilí z oblasti Sahary a Sahelu směrem na jih již nyní negativně ovlivňuje bezpečnostní situaci v pobřežních státech jako Pobřeží slonoviny, Ghana nebo Benin. Jeho další rozšíření by přineslo masivní destabilizaci i pro už tak problematický sever Nigérie a dále by se zvýšilo riziko rozšíření bojů do populačních center u Guinejského zálivu. Vzhledem k dlouholetým zkušenostem Nigérie s islamistickým povstáním na severovýchodě země je jasné, že vláda v Abuji sleduje vývoj směrem k rozpadu státních struktur sahelských států a rozšiřování moci Islámského státu se značným znepokojením. Jestli by ale situaci vyřešila případná vojenská intervence, je nejasné.
