Článek
Válka neskončila ani po roce 1945
Když 8. května 1945 nacistické Německo kapitulovalo, většina Evropy slavila konec války. Ve východní Evropě však boje pokračovaly dál.
Na území západní Ukrajiny vedla Sovětská armáda společně s jednotkami NKVD rozsáhlé operace proti Ukrajinské povstalecké armádě (UPA). Ta odmítala uznat sovětskou moc a pokračovala v ozbrojeném odporu s cílem vybojovat nezávislou Ukrajinu.
Po dvou letech vyčerpávajících bojů bylo stále jasnější, že UPA nemá šanci zvítězit. Její velení proto rozhodlo vyslat několik oddílů na dlouhý pochod směrem na západ.
Kdo byli banderovci?
Označení banderovci vzniklo podle Stepana Bandery, jednoho z vůdců Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN).
Ozbrojeným křídlem organizace byla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), která během druhé světové války bojovala proti Sovětskému svazu, střetávala se s Němci i Poláky a usilovala o vznik samostatné Ukrajiny.
Historie UPA je dodnes velmi kontroverzní. Vedle boje za nezávislost se část jejích jednotek podílela na etnických čistkách a masakrech polského civilního obyvatelstva na Volyni a ve východní Haliči, při nichž zahynuly desetitisíce lidí.
Proč vedla cesta právě přes Československo?
Po roce 1945 byli banderovci stále více vytlačováni sovětskými a polskými bezpečnostními silami.
Velení UPA proto rozhodlo, že část jednotek pronikne přes Slovensko, Moravu a Rakousko do americké okupační zóny v Německu.
Předpokládalo se, že na Západě získají politický azyl, navážou kontakt se západními zpravodajskými službami nebo budou moci pokračovat v protisovětské činnosti.
Největší průnik nastal v létě 1947, kdy na československé území vstoupilo přibližně 400 až 500 ozbrojených příslušníků UPA, rozdělených do několika samostatných skupin.
Československo spustilo Akci B
Na průnik reagovala československá vláda vyhlášením rozsáhlé vojenské operace s krycím názvem Akce B.
Do pátrání bylo nasazeno přibližně 13 500 vojáků, příslušníků Sboru národní bezpečnosti, finanční stráže i příslušníků nově vznikající Pohraniční stráže.
Šlo o největší bojové nasazení československých ozbrojených sil od konce druhé světové války.
V horských oblastech Slovenska vznikaly zátarasy, silnice byly uzavírány a lesy systematicky pročesávaly vojenské jednotky.
Přestřelky v horách
Přestože rozkazy UPA doporučovaly československým jednotkám se pokud možno vyhýbat, ozbrojeným střetům zabránit nešlo.
K nejtvrdším bojům došlo v oblasti Nízkých Tater, zejména u Partizánské Ľupče, kde při přestřelkách padli příslušníci československé armády i banderovci.
Další střety se odehrály na Oravě, v okolí Turce, později také v Beskydech a na severní Moravě.
Banderovci se pohybovali převážně po nocích, využívali horský terén a často se dělili do malých skupin, které bylo obtížné vypátrat.
Podařilo se jim projít?
Většina příslušníků UPA byla během Akce B zabita, zajata nebo donucena ke kapitulaci.
Podle československých údajů bylo do listopadu 1947 vyřazeno z boje více než 340 banderovců.
Menším skupinám se však podařilo projít přes Moravu až do Rakouska nebo americké okupační zóny v Německu, kde byli odzbrojeni a internováni.
Jejich původní představa, že Západ zahájí válku proti Sovětskému svazu a oni se vrátí bojovat za nezávislou Ukrajinu, se však nikdy nenaplnila.
Propaganda i realita
Komunistický režim využil Akci B k rozsáhlé propagandě.
Ve filmech, rozhlase i novinách byli banderovci vykreslováni jako všudypřítomní teroristé ohrožující republiku.
Historici dnes upozorňují, že skutečnost byla složitější.
UPA skutečně nesla odpovědnost za válečné zločiny na Volyni a ve východní Haliči. Oddíly, které v roce 1947 procházely Československem, však měly podle dochovaných rozkazů především co nejrychleji proniknout na Západ a zbytečně se nepouštět do bojů s československými jednotkami.
Přesto během operace zahynuli příslušníci armády, bezpečnostních složek, banderovci i několik civilistů.
Zapomenutá kapitola dějin
Akce B představovala největší bezpečnostní operaci poválečného Československa.
Přesto dnes patří mezi méně známé kapitoly našich dějin. Důvodem je i skutečnost, že byla po desetiletí spojována především s komunistickou propagandou, která často zveličovala rozsah hrozby.
Přechod banderovců přes Československo ale zůstává významnou historickou epizodou. Ukazuje, že ve střední Evropě válka neskončila podpisem kapitulace, ale na některých místech pokračovala ještě dlouhé měsíce.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
- Národní archiv – dokumenty k Akci B a průnikům UPA.
- Vojenský historický ústav Praha.
- Karel Straka – studie o Akci B.
- David Svoboda (Česká televize) – rozhovory o banderovcích v Československu.
- František Čapka – Dějiny zemí Koruny české v datech.
- Grzegorz Motyka – Od Volyňského masakru k Akci Visla.
