Berlín v plamenech: poslední bitva Třetí říše začala před 81 lety

Na jaře 1945 už bylo zřejmé, že Německo válku prohrálo. Ze západu postupovaly americké a britské armády, zatímco z východu se nezadržitelně blížila Rudá armáda. Fronta se rozpadala a miliony civilistů prchaly před postupujícími boji.

Bitva o Berlín tak nebyla jen další operací, ale posledním dějstvím celé evropské války.

V samotném Berlíně se mezitím odehrávala zvláštní směs strachu, propagandy a popírání reality. Adolf Hitler zůstával ve svém bunkru a stále vydával rozkazy k protiútokům, které existovaly už jen na mapách. Město se horečně připravovalo na obranu, ale spíš než pevnost připomínalo obrovskou improvizovanou barikádu.

Síly, které proti sobě stály

Na východ od Berlína se soustředila síla, jakou Evropa do té doby nezažila. Sovětské armády pod vedením maršálů Georgije Žukove a Ivana Koněva měly dohromady zhruba 2,5 milionu vojáků, více než 6 000 tanků a samohybných děl a přes 40 000 děl a minometů. Nad bojištěm navíc operovaly tisíce letadel.

Proti nim stála německá obrana, která byla početně i materiálně výrazně slabší. V prostoru Berlína a jeho okolí se nacházelo přibližně 700 až 800 tisíc vojáků, z nichž mnozí byli špatně vycvičení nebo narychlo nasazení. K dispozici měli zhruba 1 500 tanků a samohybných děl a asi 9 000 děl a minometů.

Papírová čísla ale nevystihovala realitu. Zatímco Sověti útočili s plnou silou a zásobováním, německé jednotky trpěly nedostatkem munice, paliva i času. Mnozí obránci navíc nebyli veteráni, kteří si prošli bojem. Byli to starci, civilisté nebo dospívající chlapci, kteří byli vrženi do boje bez skutečné šance přežít.

Kdo velel obraně Berlína

V posledních dnech byl velením obrany města pověřen generál Helmuth Weidling. Ocitl se v bezvýchodné situaci: měl bránit město, které už vlastně nešlo ubránit. Nad ním však stále stál Adolf Hitler, který odmítal připustit porážku. Jeho rozkazy byly čím dál odtrženější od reality a často jen prodlužovaly utrpení obránců i civilistů.

Na sovětské straně mezitím panovalo jiné napětí. Žukov a Koněv věděli, že dobytí Berlína bude nejen vojenským, ale i politickým triumfem. Každý z nich chtěl být tím, kdo dorazí do centra města jako první.

Průběh bitvy

Útok začal v noci na 16. dubna ohlušující dělostřeleckou palbou. Během několika hodin dopadly na německé pozice statisíce granátů. Obloha se rozsvítila a země se třásla tak, že mnozí vojáci později mluvili o pocitu, jako by se svět rozpadal.

Sovětská vojska narazila na tvrdý odpor na Seelowských výšinách, kde Němci soustředili jednu z posledních organizovaných obran. Boje zde byly mimořádně krvavé a Sověti zaplatili za průlom vysokou cenu. Když se však linie prolomila, nic už nedokázalo postup zastavit.

Berlín se proměnil v obrovské bojiště. Tanky projížděly rozbitými ulicemi, pěchota postupovala mezi troskami a každá budova se mohla stát pevností. Bojovalo se bez přestávky, ve dne i v noci, a hranice mezi frontou a zázemím prakticky zmizela.

Civilisté přežívali v krytech a sklepech, bez vody, elektřiny a často i bez naděje. Město se rozpadalo před očima. Jedním z nejsilnějších symbolů celé bitvy se stal Reichstag. Když na jeho střeše zavlála rudá vlajka, bylo jasné, že konec je nevyhnutelný.

Jak skončila bitva a co po ní zůstalo

Konec přišel rychle, ale ne tiše. Dne 30. dubna 1945 spáchal Adolf Hitler v bunkru sebevraždu, zatímco nad jeho hlavou se město rozpadalo. O dva dny později, 2. května, vydal generál Helmuth Weidling rozkaz ke kapitulaci.

Jeho slova byla krátká a bez iluzí:

„Další odpor je nesmyslný. Boje musí být okamžitě zastaveny.“

Bilance byla zdrcující. Sovětské síly při berlínské operaci ztratily přibližně 80 tisíc padlých a celkové ztráty přesáhly 300 tisíc mužů. Na německé straně padlo odhadem 90 až 100 tisíc vojáků, další statisíce skončily v zajetí. K tomu je nutné připočítat desetitisíce mrtvých civilistů.

Možná nejděsivější zajímavostí je, že mezi obránci Berlína byly i tisíce dětí. Některým členům Hitlerjugend bylo sotva patnáct let a byli posláni proti tankům s minimálním výcvikem. Pro mnohé z nich skončila válka dřív, než vůbec začala.

Osud velitele obrany Berlína byl neméně krutý. Helmuth Weidling padl do sovětského zajetí, byl odsouzen a zemřel v roce 1955 v pracovním táboře v Sovětském svazu.

Berlín po bitvě připomínal trosky civilizace. Město bylo z velké části zničeno a jeho obyvatelé stáli před otázkou, jak vůbec začít znovu.

Zdroje