Článek
Město, které mělo cenu celé armády
Na jaře 1945 se válka v Evropě blížila ke konci. Německo ustupovalo a fronta se rychle posouvala směrem na západ. Jenže severní Morava byla jiný případ.
Moravská Ostrava nebyla jen dalším bodem na mapě. Šlo o jedno z nejdůležitějších průmyslových center ve střední Evropě. Uhlí, hutě a železniční uzly z ní dělaly strategický cíl, který měl význam i v posledních týdnech války.
Pro německé velení bylo jasné, že ztráta Ostravy znamená další oslabení už tak kolabující válečné mašinérie. A proto se rozhodlo bojovat.
Obrana, která měla vydržet za každou cenu
Němci vybudovali silnou obrannou linii, která využívala jak opevnění, tak přirozené překážky. Řeky, průmyslové komplexy i členitý terén byly proměněny v obranný systém. Každý most, každá vesnice i každý tovární areál mohl zpomalit postup nepřítele.
Nešlo o vítězství. Šlo o čas.
Útok Rudé armády
Ofenzivu vedla Rudá armáda v rámci širší operace známé jako Ostravská operace. Hlavní roli zde hrála 4. ukrajinská fronta pod velením Ivana Petrova, později vystřídaného generálem Andrejem Jeremenkem.
Na papíře měli Sověti převahu. V praxi ale postupovali pomalu.
Tvrdý odpor a boj o každý metr
Proti nim stály jednotky německé Wehrmachtu, které se snažily držet pozice co nejdéle. Boje byly intenzivní a vyčerpávající.
Nešlo o rychlou ofenzivu. Postup se měřil na metry. Vojáci bojovali o jednotlivé obce, o mosty i o průmyslové objekty. V některých částech se boj změnil v pouliční střety, kde rozhodoval každý dům.
Ostravsko se postupně měnilo v bojiště.
Češi na obou stranách
Bitva měla i silný český rozměr. Na straně útočníků bojoval 1. československý armádní sbor pod velením Ludvíka Svobody. Jeho jednotky se podílely na bojích v těžkém terénu a patřily mezi ty, které postupovaly společně se sovětskými vojsky.
Na druhé straně však stáli i Češi v německé armádě (viz můj starší článek) muži, kteří byli do Wehrmachtu odvedeni nebo v něm sloužili.
Bitva tak nebyla jen střetem armád. Byla i střetem osudů.
Válka uprostřed civilního života
Největší cenu ale zaplatili civilisté. Bombardování, dělostřelecká palba i nedostatek potravin zasahovaly každodenní život. Lidé se ocitli uprostřed bojů, které nemohli ovlivnit.
Město se postupně měnilo v prostor, kde už neplatila žádná jistota.
30. duben 1945: konec bojů
Po týdnech bojů přišel zlom. Dne 30. dubna 1945 byla Moravská Ostrava osvobozena. Německá obrana se zhroutila a město přešlo do rukou sovětských vojsk. Padla jedna z posledních významných obranných linií na území Československa.
Ostrava utrpěla škody, ale její průmysl nebyl zcela zničen. To mělo zásadní význam pro poválečnou obnovu. Zároveň ale bitva ukázala, že i v posledních dnech války se bojovalo s plnou intenzitou. Konec byl blízko. Ale nebyl zadarmo.
Ztráty byly vysoké.
Sovětská vojska během celé operace ztratila podle odhadů desítky tisíc vojáků. Padlých, raněných i nezvěstných. Jen 4. ukrajinský front utrpěl velmi citelné ztráty při průlomu obrany.
Německé ztráty nejsou přesně známy, ale byly rovněž značné. Tisíce vojáků padly nebo byly zajaty během ústupových bojů.
Ztráty utrpěli i českoslovenští vojáci. A civilní obyvatelstvo zaplatilo svou vlastní cenu. Stovky mrtvých, zničené domy a rozvrácený každodenní život. Proč se bojovalo až do konce
Bitva o Ostravu ukazuje, že válka nekončí ve chvíli, kdy je výsledek jasný. Strategická hodnota města, připravená obrana i snaha Německa oddálit porážku vedly k tomu, že se zde bojovalo až do úplného závěru.
A právě proto patří Ostrava mezi místa, kde byl konec války vykoupen tvrdými boji.
Zdroje a literatura
Karel Richter – Ostravská operace 1945, Naše Vojsko, 2005 ISBN: 80-206-0792-5
Wikipedie: Ostravská operace
