Článek
Rakousko-Uhersko na pokraji katastrofy
Na začátku roku 1915 se Rakousko-Uhersko nacházelo ve velmi těžké situaci. Po katastrofálních ztrátách v roce 1914 ztratilo velkou část Haliče a ruské armády stále ohrožovaly Karpaty. V některých kruzích panovaly obavy, že by mohlo dojít dokonce k průlomu do Uher.
Německé velení proto rozhodlo o soustředění silného úderného uskupení mezi městy Gorlice a Tarnów na území dnešního Polska. Cílem nebylo pouze zastavit Rusy, ale zasadit jim rozhodující úder.
Muži, kteří připravili průlom
Hlavním architektem ofenzivy byl německý generál August von Mackensen, jeden z nejúspěšnějších velitelů první světové války. Jeho náčelníkem štábu byl Hans von Seeckt, pozdější tvůrce moderní německé armády.
Na rakousko-uherské straně se do operace zapojila především 4. armáda arcivévody Josefa Ferdinanda. Proti nim stála ruská 3. armáda generála Radka Dimitrijeva, která měla držet obranu v prostoru budoucího průlomu.
Ocelová bouře nad Haličí
Dne 2. května 1915 zahájilo německé a rakousko-uherské dělostřelectvo mohutnou palbu. Na relativně úzkém úseku fronty dopadly během několika hodin stovky tisíc granátů. Centrální mocnosti soustředily více než tisíc děl a houfnic. Ruské zákopy byly doslova rozmetány a obránci utrpěli těžké ztráty ještě před zahájením pěchotního útoku.
Když se poté do útoku vydaly jednotky centrálních mocností, fronta se začala hroutit. Tam, kde se měsíce bojovalo o jednotlivé zákopy, se nyní obrana rozpadala během několika hodin.
Češi v první linii
V bojích se nacházelo i mnoho českých vojáků sloužících v rakousko-uherské armádě. Do ofenzivy byly nasazeny také pluky doplňované z českých zemí, například 21. pěší pluk z Čáslavi. Příslušníci českých a moravských jednotek postupovali spolu s ostatními vojsky centrálních mocností vpřed a podíleli se na prolomení ruské fronty.
Po roce 1918 se o těchto vojácích mluvilo mnohem méně než o legionářích, přesto byli součástí jedné z nejvýznamnějších operací celé východní fronty. Boje byly mimořádně krvavé a ztráty vysoké, přesto se ofenziva stala jedním z největších úspěchů rakousko-uherských zbraní během celé války.
Ruská armáda na ústupu
Po průlomu následoval rozsáhlý ústup ruské armády známý jako Velký ústup roku 1915. Centrální mocnosti znovu obsadily velkou část Haliče a během následujících měsíců dobyly také významná města včetně Přemyšlu, Lvova, Varšavy a Brestu Litevského.
Ruské jednotky ustupovaly stovky kilometrů na východ a často nebyly schopny vytvořit novou obrannou linii.
Strategický význam bitvy byl obrovský. Rakousko-Uhersko se po sérii porážek nadechlo k dalšímu boji a Rusko utrpělo jednu z největších porážek své vojenské historie.
Síly a ztráty
Do ofenzivy bylo nasazeno přibližně 350 000 vojáků centrálních mocností, především německé 11. armády a rakousko-uherské 4. armády. Proti nim stálo asi 220 000 až 250 000 vojáků ruské 3. armády.
Ruské ztráty byly katastrofální. Jen během samotného průlomu a následných bojů padlo nebo bylo raněno více než 100 000 vojáků a dalších přibližně 250 000 padlo do zajetí.
Během Velkého ústupu roku 1915 pak ruské ztráty přesáhly jeden milion mužů. Centrální mocnosti přišly přibližně o 90 000 až 100 000 vojáků.
Bitva, která předběhla svou dobu
Přesto dnes bitva u Gorlice a Tarnówa stojí ve stínu známějších střetnutí, jako byly Verdun nebo Somma. Přitom právě zde se poprvé naplno ukázala síla moderní kombinace těžkého dělostřelectva, pečlivého plánování a soustředěného průlomu fronty.
To, co se odehrálo v květnu 1915 v Haliči, se později stalo vzorem pro mnohé další ofenzivy první světové války. Někteří vojenští historici dokonce tvrdí, že bez vítězství u Gorlice a Tarnówa mohlo Rakousko-Uhersko válku prohrát už v roce 1915.
Hřbitovy, které dodnes připomínají peklo války
V prostoru Gorlice dodnes stojí desítky vojenských hřbitovů, na nichž odpočívají vedle sebe Němci, Rakušané, Maďaři, Češi, Poláci i Rusové.
Mnohé z nich navrhl rakouský architekt a důstojník Hans Mayr a patří k nejpůsobivějším památníkům první světové války v Evropě. Jsou tichou připomínkou bitvy, která změnila osud východní fronty.
České dějiny nejsou jen příběhem legií. Také desetitisíce Čechů v uniformách monarchie bojovaly v bitvách, které rozhodovaly o osudu Evropy. Gorlice a Tarnów patří mezi místa, kde se jejich odvaha zapsala do dějin i když se na ni dnes často zapomíná.
Jestli vás text zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje a literatura
Richard Lein – Pflichterfüllung oder Hochverrat
Holger Herwig – The First World War: Germany and Austria-Hungary 1914–1918
Norman Stone – The Eastern Front 1914–1917
Martin Gilbert – The First World War
Vojenský historický ústav Praha
Wikipedie: Gorlice–Tarnów Offensive
