Lvov znovu v rakousko-uherských rukou. Mackensenův průlom vyhnal Rusy z Haliče

Největší porážka monarchie

Podzim roku 1914 byl pro Rakousko-Uhersko katastrofou. Po sérii těžkých porážek v Haliči se habsburská armáda ocitla na ústupu a 3. září 1914 padl Lvov, správní centrum celé Haliče, do rukou ruské armády.

Pro Vídeň to byla nejen vojenská, ale i prestižní rána. Rusové ovládli významný železniční uzel i administrativní centrum jedné z nejdůležitějších korunních zemí monarchie. Zároveň oblehli pevnost Přemyšl a zdálo se, že Rakousko-Uhersko už ztracenou Halič nedokáže získat zpět.

V bojích o Halič přitom od prvních dnů války bojovaly také desetitisíce vojáků z českých zemí. Pluky verbované v Praze, Plzni, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci nebo Mladé Boleslavi utrpěly během podzimních bojů těžké ztráty.

Mackensenův průlom změnil průběh války

Na jaře roku 1915 se rozhodlo o velké protiofenzivě.

Německé vrchní velení vytvořilo novou 11. armádu, jejímž velitelem se stal generál August von Mackensen. Společně s rakousko-uherskými armádami zahájil 2. května 1915 útok u Gorlice a Tarnówa.

Předcházela mu mohutná dělostřelecká příprava, při níž centrální mocnosti soustředily stovky těžkých děl na úzkém úseku fronty. Po několika hodinách ostřelování se německá i rakousko-uherská pěchota vrhla do útoku a během několika dní prorazila ruskou obranu.

Ruská fronta se začala hroutit.

Rusové ustupovali stovky kilometrů

Po průlomu u Gorlice už ruské velení nedokázalo situaci stabilizovat.

Armády ustupovaly stále dále na východ, opouštěly města i železniční uzly a ničily za sebou mosty, tratě i sklady, aby zpomalily pronásledovatele.

Tento ústup, později známý jako Velký ústup, patřil k největším strategickým manévrům celé první světové války.

Jedním z hlavních cílů centrálních mocností byl právě Lvov.

Návrat do hlavního města Haliče

Dne 22. června 1915 vstoupila rakousko-uherská 2. armáda do Lvova.

Ruské jednotky město vyklidily ještě před příchodem útočníků, aby se vyhnuly obklíčení. Obyvatelé sledovali návrat rakousko-uherských vojáků po téměř deseti měsících okupace.

Pro monarchii šlo o mimořádně důležité vítězství. Lvov byl správním centrem Haliče, významnou železniční křižovatkou i jedním z největších měst celé říše.

Jeho znovudobytí ukázalo, že katastrofa z roku 1914 byla alespoň částečně odčiněna.

Mezi vítězi byli i Češi

Součástí rakousko-uherských armád, které postupovaly zpět Haličí, byly také pluky doplňované z českých zemí.

Muži z Prahy, Plzně, Českých Budějovic, Jindřichova Hradce, Mladé Boleslavi i dalších měst se podíleli na ofenzivě, která během několika týdnů vytlačila Rusy z většiny Haliče.

Jejich účast připomíná, že naprostá většina českých vojáků bojovala v roce 1915 stále v uniformě Rakouska-Uherska. Československé legie byly tehdy teprve v počátcích svého vzniku.

Mackensen se stal polním maršálem

Úspěch ofenzivy udělal z Augusta von Mackensena jednu z největších vojenských osobností války.

Právě 22. června 1915, v den znovudobytí Lvova, jej císař Vilém II. povýšil do hodnosti polního maršála.

Pod jeho velením centrální mocnosti pokračovaly v postupu na východ. V následujících týdnech padl znovu Přemyšl, následovalo dobytí Varšavy a ruská armáda byla nucena vyklidit většinu Polska.

Vítězství, které zachránilo monarchii

Historici označují gorlicko-tarnówskou ofenzivu za jedno z největších vítězství centrálních mocností během celé první světové války.

Ruská armáda přišla během letního tažení roku 1915 o statisíce mužů, rozsáhlá území i velké množství techniky. Pro Rakousko-Uhersko znamenalo znovudobytí Lvova především návrat ztracené prestiže a důkaz, že monarchie je navzdory katastrofálnímu roku 1914 stále schopna velkých vojenských operací.

Přestože válka pokračovala ještě více než tři roky, návrat Lvova do rakousko-uherských rukou představoval jeden z největších triumfů habsburské armády na východní frontě a završil ofenzivu, která zásadně změnila průběh bojů v Haliči.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje