Článek
Rudá armáda přebírá iniciativu
Po porážkách u Stalingradu a u Kurska začala Rudá armáda postupně přebírat iniciativu na východní frontě. Na začátku roku 1944 se sovětské velení rozhodlo zasadit další těžký úder německému Wehrmachtu na území dnešní Ukrajina.
Němci zde drželi nebezpečný výběžek fronty v prostoru Korsuně a Čerkas. Sovětské velení dobře chápalo, že pokud se podaří tento výběžek uzavřít, může dojít k dalšímu velkému obklíčení podobnému Stalingradu.
Sovětský plán: další obrovský kotel
Operaci připravovali nejvýznamnější sovětští velitelé - Georgij Žukov, Ivan Koněv a Nikolaj Vatutin. Jejich plán byl jednoduchý a zároveň smrtelně nebezpečný: udeřit ze severu i jihu, rychle prorazit německou obranu a spojit se v týlu Wehrmachtu.
Sověti nasadili obrovské síly. Do operace šlo přibližně 330 až 350 tisíc vojáků, stovky tanků, tisíce děl a silná letecká podpora. Proti nim stálo asi 56 až 60 tisíc německých vojáků z částí 8. armády a 1. tankové armády. Obklíčeným jednotkám velel generál Wilhelm Stemmermann.
Tanky uzavírají obklíčení
Hlavní útok začal 24. a 25. ledna 1944 mohutnou dělostřeleckou přípravou. Poté vyrazily vpřed sovětské tankové armády generálů Pavla Rotmistrova a Andreje Kravčenka.
Němci kladli tvrdý odpor a místy dokázali postup zpomalit, ale sovětská převaha byla příliš velká.
Dne 28. ledna se sovětské jednotky spojily u města Zvenyhorodka. Kotel byl uzavřen.
Desítky tisíc německých vojáků zůstaly obklíčené v prostoru plném sněhu, bahna a rozstřílených vesnic.
Peklo uvnitř kotle
Uvnitř obklíčení začala rychle narůstat katastrofa. Němcům docházela munice, pohonné hmoty i potraviny. Sovětské letectvo a dělostřelectvo neustále útočily na jejich pozice.
Situaci komplikovalo i počasí. Tání sněhu proměnilo cesty v moře bahna, kde uvízly tanky, nákladní auta i děla.
Adolf Hitler odmítal povolit ústup a stejně jako dříve u Stalingradu nařídil držet pozice za každou cenu. Luftwaffe se pokoušela obklíčené jednotky zásobovat ze vzduchu, ale stejně jako ve Stalingradu se ukázalo, že letecký most nestačí.
Německé velení se zároveň snažilo prorazit ke kotli zvenčí tankovými protiútoky. Sovětská obrana ale byla silná a německé jednotky se přes bahno a sovětskou palbu pohybovaly jen velmi pomalu.
Zoufalý útěk přes smrtící palbu
V polovině února bylo jasné, že obklíčení dlouho nevydrží. Němci proto připravili zoufalý pokus o průlom. V noci ze 16. na 17. února 1944 vyrazily obklíčené jednotky směrem k německým liniím.
Následovalo peklo. Vojáci se brodili ledovou vodou, rozbahněnými poli a rozstříleným terénem pod nepřetržitou sovětskou palbou. Sovětské tanky a kulomety rozbíjely německé kolony a mnoho jednotek se rozpadlo v chaosu.
Tisíce Němců padly během několika hodin. Další skončili v zajetí nebo umrznuli během ústupu. Generál Wilhelm Stemmermann byl během průlomu zabit.
Část německých vojáků se nakonec dokázala probít k vlastním liniím, ale prakticky bez těžké techniky. Většina tanků, děl a vozidel zůstala zničena nebo opuštěna v kotli.
„Malý Stalingrad“ na Dněpru
Historici často označují Korsuňsko-ševčenkovskou operaci za „malý Stalingrad na Dněpru“. Ne kvůli velikosti bitvy, ale kvůli jejímu psychologickému dopadu.
Wehrmacht sice tentokrát nebyl úplně zničen, ale bitva ukázala, že Rudá armáda už dokáže německé armády systematicky obkličovat a ničit.
Po této porážce pokračovali Němci v ústupu na západ a sovětská cesta do střední Evropy byla znovu o něco otevřenější.
Bojovali zde i českoslovenští vojáci
Do bojů zasáhla také 1. československá samostatná brigáda pod velením Ludvíka Svobody.
Českoslovenští vojáci bojovali zejména v prostoru Žaškova a podíleli se na obranných i útočných operacích proti německým jednotkám. Šlo o jednu z významných etap československého odboje na východní frontě.
Zajímavosti z bitvy
Němci bitvě často říkali „Čerkasský kotel“, zatímco sovětská propaganda ji prezentovala jako další důkaz nevyhnutelného kolapsu Wehrmachtu.
Mnoho vojáků zahynulo při pokusu překročit ledové řeky pod sovětskou palbou a některé německé jednotky byly během průlomu prakticky rozdrceny dělostřelectvem.
Bahno a tání sněhu navíc způsobily obrovské problémy technice na obou stranách. Některé tanky doslova mizely v rozmoklém terénu.
Výsledek bitvy a ztráty
Korsuňsko-ševčenkovská operace skončila jasným sovětským vítězstvím. Přestože se části německých jednotek podařilo z obklíčení uniknout, Wehrmacht utrpěl těžké ztráty na lidech i technice. Německé síly přišly o velkou část tanků, děl, vozidel i zásob a po bitvě už nebyly schopné vést větší ofenzivní operace v této části fronty.
Historici se v přesných číslech liší, ale většina odhadů uvádí, že Němci ztratili přibližně 30 až 40 tisíc mužů. Z toho desetitisíce padly, byly raněny nebo skončily v sovětském zajetí. Některé německé divize byly po průlomu prakticky zničeny a přeživší vojáci se často dostali k vlastním liniím bez těžkých zbraní a techniky.
Sovětské ztráty byly rovněž velmi vysoké. Rudá armáda během operace přišla asi o 80 tisíc vojáků, z toho přibližně 24 tisíc padlých nebo nezvěstných. Sověti navíc ztratili stovky tanků a samohybných děl, protože boje probíhaly v mimořádně těžkém terénu a Němci kladli tvrdý odpor.
Bitva měla velký psychologický dopad. Pro Sovětský svaz šlo o další důkaz, že Wehrmacht už nedokáže zastavit sovětské obkličovací operace. Naopak německé velení si stále více uvědomovalo, že situace na východní frontě se mění v katastrofu.
Mnozí němečtí veteráni později vzpomínali, že právě Korsuňský kotel byl jedním z momentů, kdy definitivně pochopili, že válku už Německo nemůže vyhrát.
Jestli vás to zaujalo, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje a literatura
David M. Glantz – Red Storm over the Balkans
University Press of Kansas, 2007
ISBN: 978-0700614653
Jean Lopez – Barbarossa to Stalingrad
Pen and Sword, 2023
ISBN: 978-1399084048
Alex Buchner – Ostfront 1944
Schiffer Publishing, 1995
ISBN: 978-0887407987
Wikipedie: Korsun–Shevchenkovsky Offensive, Cherkassy Pocket, Wilhelm Stemmermann, Ivan Konev
