Článek
Po zimní válce zůstalo Finsko nezávislé, ale za vysokou cenu. Ztratilo rozsáhlá území včetně části Karélie a statisíce lidí musely opustit své domovy. Touha získat ztracené oblasti zpět byla silná. Když v červnu 1941 Německo zaútočilo na Sovětský svaz, Finové v tom viděli příležitost.
Do války nevstoupili jako klasický spojenec Německa. Sami sebe označovali jako „spolubojující stát“. Ve skutečnosti ale vedli paralelní válku se stejným nepřítelem.
Rychlý návrat do Karélie
Finská armáda postupovala rychle. Během několika měsíců znovu obsadila území ztracená v zimní válce a pokračovala dál na východ. Boje probíhaly především v Karélii a na severu. Finské jednotky postoupily až k liniím severně od Leningradu a pomohly tím uzavřít město do obklíčení. Samy se ale na přímém útoku nepodílely.
Právě to byl klíčový moment. Finské vedení si uvědomovalo, že útok na město by znamenal válku, kterou nemůže vyhrát a možná ani přežít.
Dlouhé roky bez pohybu
Po počátečních úspěších se fronta zastavila. Roky 1942 a 1943 přinesly poziční válku. Zákopy, dělostřelecké přestřelky, nekonečné lesy a bažiny. V podmínkách, kde byla příroda často stejně nebezpečná jako nepřítel.
Finské vedení si uvědomovalo realitu. Země neměla sílu na velké ofenzivy. Cílem už nebylo vítězství, ale udržení dosažených pozic.
Léto 1944: téměř konec
Zlom přišel v červnu 1944. Sovětský svaz zahájil masivní ofenzivu, která měla Finsko vyřadit z války. Obranné linie se začaly hroutit a situace vypadala kriticky.
Rozhodující boje se odehrály u Tali–Ihantala. Největší bitva v dějinách severní Evropy a moment, kdy šlo o všechno. Finská armáda zde soustředila všechny dostupné síly. Masivní dělostřelecká palba, přesná koordinace a znalost terénu nakonec sovětský postup zastavily. Finsko nevyhrálo. Ale přežilo.
Mír za každou cenu
Finsko ale vědělo, že válku nemůže dál vést. V září 1944 uzavřelo se Sovětským svazem příměří. Podmínky byly tvrdé. Země musela znovu postoupit území, zaplatit reparace a přijmout další omezení.
Nejtěžší požadavek ale teprve přišel. Vyhnat německé jednotky z vlastního území.
Obrat proti bývalým spojencům
Tím začala laponská válka. Finská armáda, která ještě nedávno bojovala po boku Němců, se proti nim obrátila. Boje na severu země byly tvrdé a Němci při ústupu zničili velkou část infrastruktury. Byl to hořký a chaotický konec pragmatického spojenectví.
Paradox finské války
Finská role ve válce byla plná rozporů. Bojovala po boku Německa, ale zachovala si vlastní velení, politiku i cíle. Nikdy nepřijala nacistickou ideologii a odmítla například přímý útok na Leningrad.
Ještě výraznější byl jiný fakt. Finsko bylo jediným státem spolupracujícím s Německem, v jehož armádě sloužili i Židé. Ti bojovali proti Sovětskému svazu stejně jako ostatní finští vojáci.
Někteří z nich byli dokonce navrženi na německá vyznamenání, která ale často odmítli.
Válka o přežití
Pokračovací válka není jen příběhem bojů. Je to příběh malého státu, který se snažil přežít mezi Hitlerem a Stalinem. Finsko nedosáhlo všech svých cílů. Karélii definitivně nezískalo zpět.
Válka měla pro Finsko vysokou cenu. Během zimní i pokračovací války padlo přibližně 90 tisíc finských vojáků a desítky tisíc dalších byly zraněny. Sovětské ztráty byly výrazně vyšší, v řádu stovek tisíc padlých a raněných. Pro malou zemi to byla obrovská oběť. Téměř každá rodina byla válkou přímo zasažena.
Podařilo se mu ale něco důležitějšího – zachovat si nezávislost. A v Evropě roku 1944 to rozhodně nebyla samozřejmost.
Zdroje:
Finsko ve druhé světové válce https://en.wikipedia.org/wiki/Finland_in_World_War_II
Židé ve finské armádě https://en.wikipedia.org/wiki/Finnish_Jews_in_World_War_II
