Průlom u Lutychu. Jak Erich Ludendorff otevřel Němcům cestu do Belgie

Klíč k německému plánu

Když Německo v srpnu 1914 zahájilo první světovou válku, vsadilo téměř vše na Schlieffenův plán. Ten počítal s rychlým průchodem přes neutrální Belgii, obchvatem francouzských armád a dobytím Paříže během několika týdnů. Teprve poté se měly hlavní německé síly přesunout na východ proti Rusku.

První velkou překážkou byl Lutych (Liège) – významný železniční uzel chráněný prstencem dvanácti moderních betonových pevností navržených slavným belgickým vojenským inženýrem Henrim Brialmontem.

Německé velení předpokládalo, že město padne během dvou dnů. Místo rychlého vítězství však narazilo na nečekaně tvrdý odpor.

Belgičané Němce zastavili

Obranu řídil generál Gérard Leman, který měl k dispozici přibližně 35 tisíc belgických vojáků.

V noci z 5. na 6. srpna 1914 podnikly německé brigády sérii frontálních útoků mezi pevnostmi. Belgická pěchota i pevnostní dělostřelectvo však útočníky odrazily.

Němci utrpěli těžké ztráty a útok se začal rozpadat. Padl také velitel 14. pěší brigády generálmajor Friedrich von Wussow.

Zdálo se, že první velká německá operace války končí neúspěchem.

Ludendorff převzal velení

Právě v této kritické chvíli vystoupil do popředí tehdy čtyřicetidevítiletý Erich Ludendorff.

Nebyl velitelem brigády, ale štábním důstojníkem druhé armády. Když zjistil, že brigáda přišla o svého velitele, neváhal a bez čekání na rozkazy převzal velení.

Využil mezery mezi belgickými pevnostmi a vedl vojáky vpřed. Němcům se podařilo proniknout za hlavní obranný prstenec a dostat se až na okraj města.

Šlo o mimořádně riskantní rozhodnutí. Pokud by Belgičané útok zastavili, mohl být celý německý plán vážně ohrožen.

Město padlo, pevnosti bojovaly dál

Ludendorff následně vyslal do Lutychu parlamentáře s výzvou ke kapitulaci.

Generál Gérard Leman odmítl město vzdát a přesunul své velitelství do pevnosti Loncin.

Přesto Němci 7. srpna obsadili samotné město. Vítězství však nebylo úplné.

Většina pevností zůstala v belgických rukou a dál ostřelovala německé komunikace. Teprve příchod těžkého obléhacího dělostřelectva změnil situaci.

Zázračné zbraně roku 1914

Němci nasadili obří houfnice Krupp ráže 420 mm, známé pod přezdívkou „Tlustá Berta“ (Dicke Bertha).

Pomáhaly jim také rakousko-uherské houfnice Škoda ráže 305 mm, které patřily mezi nejmodernější obléhací děla své doby.

Jejich granáty ničily betonové pevnosti, které byly ještě několik let před válkou považovány za prakticky nedobytné.

Dne 15. srpna zasáhl jeden z granátů muniční sklad pevnosti Loncin. Následný výbuch prakticky celou pevnost zničil a generál Leman byl nalezen v bezvědomí pod troskami.

Poslední belgické pevnosti kapitulovaly 16. srpna 1914.

Německé vítězství mělo vysokou cenu

Přestože Německo nakonec zvítězilo, utrpělo citelné zdržení.

Belgický odpor oddálil německý postup o několik dní, což umožnilo Francouzům a Britům dokončit mobilizaci a přesunout jednotky na ohrožený úsek fronty.

Historici se dodnes přou, jak velký význam toto zdržení mělo. Shodují se však, že narušilo původní časový harmonogram Schlieffenova plánu a přispělo k tomu, že se Němcům nepodařilo dosáhnout rychlého vítězství.

Začátek kariéry jednoho z nejmocnějších mužů Německa

Za průlom u Lutychu obdržel Erich Ludendorff nejvyšší pruské vojenské vyznamenání Pour le Mérite.

Jeho kariéra poté nabrala raketový vzestup. Již o několik týdnů později se podílel na velkém vítězství u Tannenbergu, kde společně s Paulem von Hindenburgem porazil ruskou armádu.

Od roku 1916 pak oba muži fakticky řídili německé válečné úsilí. Ludendorff rozhodoval nejen o vojenských operacích, ale stále více zasahoval i do politiky. Stal se jedním z nejmocnějších mužů Německého císařství.

Po válce se aktivně zapojil do krajně nacionalistické politiky, podporoval Hitlerův pivní puč v roce 1923 a patřil k výrazným osobnostem německé krajní pravice, přestože se později s Hitlerem rozešel.

Bitva, která ukázala, že válka nebude krátká

Pád Lutychu bývá často líčen jako rychlé německé vítězství. Ve skutečnosti šlo o první varování, že válka nebude tak jednoduchá, jak si obě strany představovaly.

Belgická armáda dokázala vzdorovat podstatně déle, než Němci očekávali, a přinutila je poprvé nasadit těžké obléhací dělostřelectvo proti moderním pevnostem.

Průlom Ericha Ludendorffa sice otevřel Němcům cestu do Belgie, zároveň však ukázal, že ani pečlivě připravené plány nemusí obstát tváří v tvář odhodlanému odporu. Právě u Lutychu se začal rozpadat sen o rychlé válce, která měla skončit během několika týdnů.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje: