Článek
Fronta, která měla rozhodnout válku
Po neúspěšném německém útoku na Moskvu v zimě 1941 přešla Rudá armáda do mohutné protiofenzivy. Němci ustupovali, ale nepadli. Skupina armád Střed si udržela rozsáhlý výběžek kolem měst Ržev a Vjazma. Tento prostor představoval pro Sověty obrovskou hrozbu, protože německé jednotky zůstávaly nebezpečně blízko Moskvy.
Sovětské velení proto rozhodlo o velké ofenzivě. Cíl byl jasný: obklíčit a zničit německé síly.
Obrovská armáda proti Modelovi
Do operace byly nasazeny obrovské síly. Sověti soustředili více než milion vojáků Kalininského a Západního frontu. Operaci řídili maršálové Georgij Žukov a Ivan Koněv.
Georgij Žukov
Proti nim stála především německá 9. armáda vedená generálem Walterem Modelem. Model patřil mezi nejlepší obranné velitele Wehrmachtu. Nebyl charismatický jako Rommel, ale dokázal udržet frontu i v situacích, kdy se zdála ztracená.
A právě u Rževa si vysloužil pověst „Hitlerova hasiče“.
Zima, která zabíjela stejně jako válka
Sovětská ofenziva začala 8. ledna 1942. Podmínky byly katastrofální. Teploty klesaly hluboko pod minus třicet stupňů, vojáci bojovali v hlubokém sněhu a technika často zamrzala přímo na frontě. Přesto Rudá armáda zpočátku postupovala.
Některé sovětské jednotky pronikly hluboko do německého týlu a velení začalo věřit, že se podaří zopakovat úspěch od Moskvy. Jenže situace se rychle změnila.
Wehrmacht se nezhroutil
Sovětské jednotky postupovaly příliš rychle a jejich zásobování začalo kolabovat. Chyběla munice, pohonné hmoty i jídlo. Mnoho vojáků trpělo omrzlinami a vyčerpáním. Některé útvary se ocitly desítky kilometrů za nepřátelskými liniemi bez podpory.
Právě v tu chvíli převzal iniciativu Walter Model. Německé jednotky podnikaly rychlé protiútoky, přesouvaly rezervy po železnici a postupně izolovaly sovětské průlomy. Wehrmacht obnovil frontu. A pak začal obkličovat Sověty.
Armáda, která zmizela v lesích
Jedním z nejtragičtějších momentů celé bitvy byl osud 33. armády generála Michaila Jefremova. Jeho vojáci byli odříznuti západně od Vjazmy v lesích a bažinách. Několik měsíců bojovali téměř bez zásob a pokoušeli se prorazit z obklíčení. Situace byla postupně beznadějná.
V dubnu 1942 byl Jefremov těžce raněn a spáchal sebevraždu, aby nepadl do německého zajetí. V Sovětském svazu se později stal symbolem oběti a odvahy.
Rževský mlýnek na maso
Boje kolem Rževa patřily k nejkrvavějším na celé východní frontě. Útoky často probíhaly přímo proti dobře připraveným německým pozicím. Fronta se někdy posouvala jen o stovky metrů. Lesy byly rozryté dělostřelectvem a plné mrtvých vojáků.
Sovětští veteráni později začali bitvě říkat: „Rževský mlýnek na maso.“ A nebylo to přehnané.
Statisíce mrtvých
Na jaře 1942 bylo jasné, že sovětská ofenziva nedosáhla hlavního cíle. Němci Rževský výběžek udrželi. Strategicky šlo spíše o německý úspěch, i když i Wehrmacht utrpěl těžké ztráty. Cena byla ale obrovská.
Historici odhadují, že Rudá armáda přišla během bojů o 500 až 800 tisíc mužů — padlých, raněných nebo nezvěstných. Německé ztráty se pohybovaly kolem 150 tisíc vojáků.
Bitva, která připravila cestu ke Stalingradu
Přesto měl Ržev zásadní význam. Němci zde museli držet obrovské množství sil, které jim následně chyběly jinde. Sovětská armáda zároveň získala zkušenosti s vedením rozsáhlých operací, které později využila u bitvy u Stalingradu i bitvy u Kurska.
Ržev tak nebyl jen krvavou porážkou. Byl i tvrdou lekcí.
Bitva, na kterou se téměř zapomnělo
Dnes patří Ržev mezi méně známé bitvy druhé světové války. Přesto šlo o jeden z nejkrvavějších střetů celé války. Pro statisíce vojáků se zamrzlé lesy kolem Rževa staly místem, odkud už nikdy neodešli. A možná právě proto zůstává tato bitva jedním z nejtemnějších symbolů východní fronty.
Zdroje:
Wikipedie: Battles of Rzhev, Walter Model, Rzhev meat grinder
