Článek
Rudá armáda na hranicích Rumunska
Na jaře roku 1944 byla situace na východní frontě pro Německo stále katastrofálnější. Po porážkách v bitvách u Stalingradu a u Kurska přebírala Rudá armáda definitivně iniciativu.
Sovětské jednotky postupovaly přes Ukrajinu na západ a poprvé vstoupily na území Rumunska. Jejich cílem byla města Jasy a Kišiněv a hlavně ropná pole v Ploješti. Právě ropa z Rumunska byla pro nacistické Německo životně důležitá.
Bez ní by se německé tanky, letadla i armáda prakticky zastavily. A právě proto se oblast kolem města Târgu Frumos změnila v jedno z nejdůležitějších bojišť roku 1944.
Elitní jednotky proti sovětským tankům
Proti Sovětům zde stála německá 8. armáda a rumunská 4. armáda. Nejdůležitější silou byla elitní divize Großdeutschland pod velením generála Hassa von Manteuffela. Jednoho z nejschopnějších tankových velitelů Wehrmachtu.
Na sovětské straně útočila vojska maršála Ivana Koněva. Rudá armáda měla výraznou převahu.
Do bojů nasadila několik pěších armád, 2. tankovou armádu a stovky tanků T-34. Němci a Rumuni měli méně mužů i techniky. Jenže zkušenosti a taktika tentokrát hrály obrovskou roli.
První sovětský útok
První velký útok začal 8. dubna 1944. Sovětské jednotky rychle pronikly do města Târgu Frumos a chvíli to vypadalo, že německo-rumunská obrana kolabuje.
Jenže právě tehdy přišel prudký protiútok divize Großdeutschland. Německé tanky Panther, pěchota i útočná děla zaútočily prakticky okamžitě. Během několika dní byli Sověti z města vytlačeni. Boje byly mimořádně tvrdé.
Tanky bojovaly na krátkou vzdálenost mezi domy, pěchota se střetávala v ulicích a protitanková děla ničila obrněnce z dobře maskovaných pozic. Sovětský postup byl zastaven. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.
Tankové peklo v květnu 1944
Ještě větší bitva vypukla začátkem května. Sověti tentokrát nasadili mnohem silnější obrněné síly a pokusili se německou obranu prorazit definitivně. Právě zde Wehrmacht předvedl jednu z nejlepších obranných operací celé války. Němci využili tzv. mobilní obranu.
Nešlo o statické držení linií. Sovětské tanky byly nejprve vpuštěny hlouběji do prostoru a následně ničeny protiútoky obrněných rezerv, tanků Panther a dobře ukrytých protitankových děl. Některé sovětské jednotky se dostaly pod křížovou palbu a utrpěly katastrofální ztráty.
Podle německých poválečných odhadů přišla Rudá armáda během několika dní o stovky tanků. Přesná čísla historici dodnes řeší, ale sovětské ztráty byly bezpochyby velmi těžké.
Bitva, kterou později studovalo NATO
Právě bitva u Târgu Frumos se později dostala i do vojenských studií NATO. Důvod byl jednoduchý. Wehrmacht zde ukázal, jak lze pomocí pohyblivé obrany, kvalitního velení a dobře načasovaných protiútoků zastavit mnohem silnější tankový útok.
Mnozí vojenští historici dodnes označují Târgu Frumos za jednu z nejlépe vedených obranných operací německé armády na východní frontě. A to v době, kdy už Německo prakticky prohrávalo válku.
Rumuni bojovali tvrději než dřív
Významnou roli sehrála i rumunská armáda. Na rozdíl od mnoha předchozích bojů zde Rumuni bránili vlastní území. A bylo to znát.
Některé rumunské divize utrpěly těžké ztráty, ale frontu udržely společně s Němci. Každý kilometr totiž znamenal přiblížení války k rumunským městům a ropným polím. Pro Rumunsko šlo doslova o boj o přežití.
Poslední velká obranná výhra Wehrmachtu
Bitva skončila obranným vítězstvím Němců a Rumunů. Sovětský postup byl na několik měsíců zastaven. Jenže strategickou situaci už to změnit nemohlo. Wehrmacht měl stále méně vojáků, techniky i paliva.
A když Rudá armáda v srpnu 1944 spustila druhou jaskou-kišiněvskou operaci, německo-rumunská obrana se definitivně zhroutila. Rumunsko přešlo na stranu Spojenců a Sovětům se otevřela cesta na Balkán.
Târgu Frumos tak zůstává symbolem jedné z posledních velkých taktických výher Wehrmachtu na východní frontě. Vítězství, které už ale nedokázalo změnit konec války.
Síly a ztráty
Přesná čísla se v historických pramenech liší, ale Sověti nasadili několik stovek tanků a výraznou početní převahu v pěchotě i dělostřelectvu.
Na německo-rumunské straně bojovala především divize Großdeutschland, části 24. tankové divize a rumunská 4. armáda.
Sovětské ztráty se odhadují na tisíce padlých a desítky až stovky zničených tanků. Německé a rumunské ztráty byly výrazně nižší, ale i tak šlo o velmi krvavou bitvu.
Jestli vás to zaujalo, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje a literatura
David Glantz – Red Storm over the Balkans
University Press of Kansas, 2007
ISBN: 978-0700614653
Mark Axworthy – Third Axis, Fourth Ally
Arms and Armour Press, 1995
ISBN: 978-1854092670
Dennis Showalter – Armor and Blood
Random House, 2013
ISBN: 978-1400068128
Wikipedie: Battle of Târgu Frumos, Hasso von Manteuffel, Großdeutschland Division
