Článek
Město bylo vyzdobené rudými vlajkami se srpem a kladivem, z každé výlohy a velkých poutačů na nás shlížel Lenin nebo některý z tehdejších potentátů. Chystaly se oslavy VŘSR.
Všechno probíhalo podle plánu. Dopoledne prohlídka paláce, odpoledne carské sídlo, večer divadlo, nebo koncert.
Jinak celkem prázdné obchody nabízely hlavně předtištěné blahopřání k VŘSR. Ustarané ženy v ulicích přemýšlející, jak a kde nakoupit. Před prodejnami s alkoholem fronta mužů, kteří si dělali zásobu na „období sucha,“ tedy dobu oslav, kdy byla přísná prohibice.
Nadešel 7. listopad, den oslav. Něvský prospekt zdobily kilometry červené látky, mohutná tribuna s obrazy domácích i zahraničních potentátů.
Na Něvě se houpala stařičká Aurora.
Po nuceném průvodu na Něvském nábřeží se obyvatelé města rozcházeli do vedlejších uliček a ulic, kde probíhal průvod nezávislých.
Kolem poledne se většina sešla v okolních kostelích, kde za jeden rubl dali sloužit mši za své zemřelé a ztracené.
Babka úřednice pečlivě zapisovala každé jméno, které mělo být vzpomenuto při odpolední mši a do kasičky vybírala poplatek - jeden rubl.
Kamarád pravil:
„Také nechám vzpomenout nejlepšího přítele. On si to za své věrné služby zaslouží.“
Zaplatil poplatek a nahlásil jméno.
Odpoledne při mši se z tohoto historického kostela ozvala zpěvavá pocta poněkud jednotvárnému jménu Trabanta Trabantoviče Trabantova.
Jestli se ve velké širé Rusi najde alespoň jeden člověk tohoto jména, zaslouží si poctu stejně tak, jako auto mého kamaráda.
Příběh pana Josefa S.
