Článek
Rodiče se rozhodli oddechnout si od každodenních starostí a přihlásili se na týdenní rekreační pobyt v malebném prostředí městečka Rožnov pod Radhoštěm.
Po ubytování se vydali na prohlídku města a okolí. Městečko bylo krásné. Mělo náměstíčko jako dlaň(tenkrát před pětačtyřiceti lety vypadalo úplně jinak než dnes), ale bylo tam vše, jak má být. Včetně stanice Veřejné Bezpečnosti, parčíku a pro dámy jedna z nejdůležitějších věcí - dostupné a čisté WC.
Pro mé rodiče začínal týden krásného nicnedělání a dlouhých procházek.
Při jedné z těchto procházek, kdy se rozhodli, že už se vrátí do hotelu, pocítila maminka velmi nutkavou potřebu vyhledat WC. Zrovna se nacházeli na náměstí a tak nechala tatínka na lavičce a pospíchala využít veřejných záchodků.
Od prvního dne pobytu věděla kde se nachází. Jaké však bylo překvapení, když sáhla na kliku a záchodky byly zavřené!
,,Co teď?!“ V zoufalství začala obíhat okolní domy a zvonit na jejich majitele. Bohužel, nikdo neotevřel. Buď nebyli doma, anebo nechtěli otevřít ženské se šíleným výrazem ve tváři. Situace začínala být víc než vážná.
Vtom se objevil na náměstíčku autobus se slovenskými turisty. Když se vyhrnuli z útrob autobusu, první jejich cesta vedla na veřejné záchodky. Ale, ouha! Bylo zavřeno!
Najednou jakoby maminku v té zoufalé situaci osvítil sám duch Svatý!
Běžela za turisty, kteří se právem zlobili, že je WC zavřené.
Po vzájemném postěžování si navrhla, aby vzali útokem místní VB. A hned se ujala iniciativy a vedla nespokojené turisty na stanici.
Když zazvonila, objevil se ve dveřích příslušník. S nechápavým výrazem zíral na ten shluk lidí. Maminka se představila jako vedoucí zájezdu, rozzlobila se nad uzavřeným záchodkem a požádala příslušníka o zpřístupnění WC místního oddělení.
Příslušník byl zjevně v šoku. Na jeho odmítavou odpověď maminka reagovala rázným sdělením, že pokud je nevpustí na jejich záchod, navštíví místní parčík!
,,A můžete si nás zkusit pokutovat!“dodala.
Na to příslušník opáčil, že nejsou zařízeni dámskými toaletami.
Avšak maminka se nenechala odbýt a se slovy: ,,Tak budete hlídat přede dveřmi!” nedovolila příslušníkovi sebemenší odpor.
Nakonec mu nezbylo nic jiného, než turisty vpustit.
Pro maminku to bylo opravdu za vteřinu dvanáct!
Příslušník se ujal své funkce „toaletářky“ a po jednom pouštěl účastníky zájezdu na záchod.
První šla maminka - jejich ,,vedoucí”. Když opustila komůrku, ještě připomněla všem účastníkům, že se sejdou u autobusu.
Od stanice VB běžela za tatínkem jako by jí za patami hořelo! Ten se celou dobu tvářil, že ta paní s ním nemá nic společného.
Myslím, že účastníci zájezdu dlouho vzpomínali na paní, která jim pomohla ze svízelné situace.
A příhoda o maminčině duchapřítomnosti se v naší rodině vypráví dodnes.
