Článek
Kdysi jsme s kamarádem procestovali celou republiku v maringotce. Protože jsem nepřítelem polétavého hmyzu, zvláště much, opatřili jsme okna i dveře maringotky silonovými sítěmi s drobnými oky.
Mouchy neměly šanci. Jen v případě, že by se jim podařilo proklouznout otevřenými dveřmi, ale na to jsme dávali bedlivý pozor! Pokud se to náhodou některé podařilo, měla smůlu. Okamžitě přišla o život.
Jednou takhle při odpolední siestě ležím na gauči v maringotce, venkovní dveře byly otevřené a v nich pevná síť. Najednou přiletěla velká moucha a usadila se zvenku uprostřed sítě.
Koukám, co to tam kutí, když tu najednou byla na druhé straně sítě! To znamená uvnitř! Zabzučela, roztáhla křídla a už si to hasila středem maringotky. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nikdy bych tomu nevěřil!
Přiskočil jsem k síti a bedlivě ji zkoumal, jestli v ní není díra. Nebyla! Síť byla naprosto neporušená.
Když přišel kamarád, celý rozhozený jsem mu to vyprávěl.
„A teď mi řekni, jak se to mohlo stát? Jak může moucha projít hustou sítí?“
Kamaráda to zjevně pobavilo.
„A tys tu mouchu zabil?“
„Samozřejmě!“
„Tak to jsi neměl. Měl jsi ji chytit a umístit na síť, aby to zopakovala. Pak bys možná přišel na to, jak je to možné? Jak to udělala? Teď už se to nedozvíš.“
Kamarád se mi smál. Prý mouchy tak nesnáším, že z toho mám halucinace.
Ale já to opravdu na vlastní oči viděl.
Jan S.
