Článek
Nejlepší je, když si byt můžete koupit do osobního vlastnictví.
Starosti ze zvyšování nájemného vás pak nemusí trápit. Je však jednoduché byt koupit? Co všechno musí člověk absolvovat, než se dočká vyřízení?
Jak pracuje úřednický šiml?
Paní Zdena vyměnila svůj třípokojový byt za malou garsonku. Zůstala sama, tak co s velkým bytem?
Garsonka byla vlastnictvím bytového družstva. Nemělo by tedy být problém byt odkoupit.
Koncem října roku 2023 podala žádost o odkoupení bytu na již zmiňované bytové družstvo. V listopadu dostala vyrozumění, že družstvo s odkupem souhlasí.
Zaplatila tedy do daného termínu určenou částku.
V březnu 2024 Zdenu kontaktovala advokátní kancelář se žádostí, aby se dostavila kvůli vyřízení potřebných formalit.
A tak 13. března 2024 sepsala s paní notářkou kupní smlouvu a zaplatila za práci advokátní kanceláře a zapsání do Katastru nemovitostí. Bylo jí sděleno, že do konce dubna, nejpozději května jí kupní smlouva přijde se všemi náležitostmi.
Spokojená, že bude mít o bydlení do smrti postaráno, čekala na dopis, kde bude potvrzeno, že je vlastníkem bytu.
Čas plynul. Když ani v srpnu očekávaný dopis nepřicházel, zavolala paní notářce. Ta ji přesvědčovala, že už je všechno vyřízeno, že smlouvu musí mít doma.
Proč by jí ale potom Zdena volala?
Na tuto otázku se paní advokátka začala velmi omlouvat, že došlo k nedopatření, ale že do týdne vše vyřídí.
Teď už by se mohlo zdát, že vše spěje ke zdárnému konci. Omyl, vážení.
Opět se až do začátku září nic nedělo. Zdena opět kontaktovala paní notářku a ta ji opět ubezpečila, že dá vše do pořádku.
Avšak sliby se slibují a blázni se radují.
Koncem září Zdena znovu volala paní notářce : ,,Jak je možné, že jsem smlouvu ještě nedostala? Všechny poplatky i částku za byt jsem dávno zaplatila.“ vysvětlovala Zdena.
Paní notářka jí velmi dotčeným hlasem, s poznámkou, že se jí už jednou omluvila řekla, že vše do katastru nemovitostí už dávno poslala. Jak se však později ukázalo, nemluvila pravdu.
Proč by taky měla přiznávat, že vše nevyřídila, jak měla?
Několik dní na to Zdena dostala dopis z Katastru nemovitostí, kde jí sdělovali, že k zapsání nebyly doloženy všechny potřebné doklady. Pokud je do 30 dnů nedoloží, nebude věc vyřízena a zapsání do katastru bude zastaveno.
Paradoxně tentýž den jí přišel dopis a složenka z bytového družstva, že jako vlastníkovi bytu, kterým se podle družstva měla stát 1. 11. 2023, jí zvyšují úhrady a zálohy pro vlastníka bytu.
Tentokrát se vydala i s dopisem na bytové družstvo. Předložila dopis úřednici. Ta však o tom nic nevěděla a poslala jí za vedoucím družstva. Ten Zdeně sdělil, že o tom ví, ale musí v archívu vyhledat doklady k pozemku, na kterém panelový dům stojí. Přislíbil jí, že hned příští týden na katastru vše vyřídí.
Myslíte, že teď už mohla Zdena úředníkům věřit? Kdo by řekl ANO, velmi by se mýlil.
Poněvadž dopis z katastru nemovitostí přišel 8. října, nebylo divu, že po čtrnácti dnech začala mít obavy.
A tak 4. listopadu znovu volala do družstva kde zjistila, že se dokumenty ohledně pozemku dohledaly, ale byly předány na Městský bytový úřad, kde se k tomu musí vyjádřit.
Po dotazu, kam potom papíry pošlou úřednice nevěděla, ale odkázala ji znovu na advokátní kancelář.
Pracovnice advokátní kanceláře sice také nic nevěděla, ale volala na Městský bytový úřad a upozornila, že končí třicetidenní lhůta pro vyřízení, aby věc urgentně vyřídili.
Nepřipomíná vám tento příběh pohádku O slepičce a kohoutkovi?
Příběh má přece jenom šťastný konec. Před vánočními svátky dostala Zdena vyrozumění, že se stává po víc jak roce běhání po úřadech majitelkou bytu.
Práce úředníků a pracovníků advokátních kanceláří není zrovna levná.
Ale v tomto případě paní notářka neodvedla práci hodnou její odměny.
A kdo nahradí paní Zdeně zbytečně promrhaný čas?
