Článek
Klíšťata a hledání hostitele
Napadlo vás někdy, jak takové klíště, které se pohybuje skoro hlemýždím tempem a neumí létat ani skákat, dokáže využít příležitosti a přemístit se na tělo hostitele, ať již zvířecího či lidského? Je třeba si uvědomit, že v lese na listu ho zase tolik příležitostí nepotká a musí tedy využít opravdu každou z nich…
Klíšťata jsou v první řadě vybavena speciálními smyslovými orgány, které jim pomáhají detekovat blížícího se potenciálního hostitele. Jedním z nejdůležitějších z nich je tzv. Hallerův orgán, který se nachází na jejich předních nohách. Tento orgán jim umožňuje registrovat chemické signály, teplotu, vlhkost, a dokonce i chvění vzduchu ve chvíli, kdy se blíží vhodná oběť. Vědět, že se hostitel blíží, je ale jen jedná část úkolu. Je také potřeba se na hostitele co nejrychleji dostat.
Statická elektřina na scéně
V roce 2023 publikovali vědci z univerzity v Bristolu článek v časopise Current Biology, kde odhalili nové fascinující schopnosti klíšťat. Studie ukázala, že klíšťata mohou k tomu, aby se snáze přichytila na hostitele, využívat statickou elektřinu.
Statická elektřina vzniká, když se dva různé povrchy třou o sebe a dochází k přesunu elektrických nábojů. To všichni známe velmi dobře. Třeba taková srst zvířat nebo naše oblečení mohou při pohybu generovat statickou elektřinu. Výsledkem jsou potom papíry nalepené na svetru, vlasy trčící do prostoru apod.
Mikroskopická fotografie orgánu, kterým klíště probodne naši kůži a saje krev. Zpětné háčky zabraňují snadnému vytažení.
Klíšťata jsou na tyto elektrické náboje citlivá a dokážou je detekovat na poměrně velkou vzdálenost. Hlavně se ale díky statické elektřině mohou přichytit na tělo hostitele, neboť je právě tento fyzikální jev doslova zvedne a během zlomku vteřiny je na něj přenese. Klíště o velikosti 3-4 mm je dostatečně lehké na to, aby to bylo možné. Vědci nejprve odhadli, jak silné takové elektrické pole vzniklé mezi těly klíštěte a hostitele bude a následně testovali, zda je skutečně dostatečně silné na to, aby v něm mohlo klíště „proletět na místo určení“. Výsledky ukázaly, že „vše sedí“.
Tato nevšední schopnost nám opět připomíná, jak komplexní a složitá dokáže příroda být. Klíšťata mají za sebou 100 milionů let evoluce, a i když jsou zdánlivě primitivními živočichy, skutečnost je mnohem bohatší a košatější.
Co s takovým objevem?
Pochopení toho, jak klíšťata využívají statickou elektřinu k přichycení na hostitele, může přispět k vývoji nových metod prevence a ochrany lidí i zvířat. Lze například navrhnout speciální materiály oblečení, které minimalizují vznik statické elektřiny, a které mohly snižovat pravděpodobnost přichycení klíšťat. Objev také otevírá možnost vyvinout repelenty, které ovlivňují elektrické pole kolem těla a odpuzují klíšťata dříve, než dojde k jejich kontaktu s hostitelem.
Schopnost studovat přírodu kolem nás a na základě zjištěných poznatků provádět opatření, které zvyšují naši šanci na přežití, to je zase naše zbraň, kterou nás evoluce obdařila. Uvidíme, kdo bude v tomto souboji nakonec úspěšnější.
