Článek
Hodně nevydařený výlet
Únor roku 1909 byl pro zimní radovánky jako stvořený. Jednoho páteční odpoledne, konkrétně devatenáctého, za nimi vyrazili i tři přátelé. Jejich hlavním cílem bylo sáňkování. Pokud si ale představujete, že šlo o děti, jste na omylu. První z kamarádů byl obchodník jménem Josef Mras, druhým kapelník vojenské hudby Wilhelm Pochmann, a nakonec za sáňkováním vyrazil i hostinský z restaurace Radniční sklípek Christian Arzbock. Všichni tři pocházeli z Liberce.
Jejich cesta vedla nejprve na Kristiánov, do Liščí chaty, kde se rozhodli občerstvit. Jak už to tak občas bývá, občerstvování tří pánů se poněkud protáhlo a když Liščí chatu opouštěli, byla již tma. Do toho se objevila silná sněhová bouře a trojice sáňkařů začala mít problémy. Především hostinský Arzbock, který byl poněkud silnější postavy, už nebyl schopen hlubokým sněhem pokračovat dál. Jeho kamarádi jej však ve štychu nenechali.
Ze tří sáněk vyrobili improvizovanou plošinu, na kterou svého druha posadili a zabalili do kabátu. Potom se vydali sehnat pomoc. Teprve před půlnocí se jim povedlo dostat do Ferdinandova, kde v hospodě zburcovali místní obyvatele a záchranný oddíl se vydal k místu, kde byl zanechán zmíněný hostinský Arzbock. I když měli všichni oprávněné obavy, že v mrazu a vánici nevydrží, opak byl pravdou. Hostinský je přivítal v plné síle a s úsměvem na tváři.
Všichni dohromady se už potom byli schopni vrátit do Ferdinandova. Dost možná, že tam šťastný konec velkého dramatu společně zapili. Na památku této události je dnes u cesty, které se říká Kristiánovský chodník malý pomníček s obrázkem a několika verši:
V zimní noci za jekotu bouře,
zuřící kdys tu, na této hoře,
zmizeli tři poutníci pod sněhem
a nevěděli vůbec, kudy ven.
Až po hodinách, propadlí zlým úzkostem,
nalezli zas cestu k lidským bytostem.
Pamatuj proto, poutníče, že v klínu těchto hor,
přečasto bývá zima, lítý tvor!
Pomníček s verši v češtině i němčině, který připomíná událost označovanou jako Bílá smrt.
Po stopách dramatu
Pokud byste chtěli dnes vyrazit po stopách těchto odvážných sáňkařů, objevili byste celou řadu zajímavých míst. Začít můžete třeba ve zmíněném Kristiánově. V roce 1909 zde stálo ještě několik budov, dnes již zbývá jen Liščí bouda, kde se pánové tak dlouho občerstvovali. Dnes tam však hospodu již nenajdete, zato tady ale můžete navštívit jedno z nejvýše položených muzeí v celé České republice. Místní expozice provede návštěvníky historií sklářské osady a připomene nejen sklářské výrobky, ale i životy těch, kteří zde v minulosti žili a pracovali.
Vydat se můžete i na Černou horu, třetí největší vrchol Jizerských hor s výškou 1084 metrů nad mořem (nepleťte si ji však s o něco známější Černou horou v Krkonoších). Zajímavostí Černé hory je třeba to, že na jejích úbočích pramení hned čtyři říčky. A zatímco Kamenice, Jelení potok a malý Kristiánovský potok odtékají směrem, který je nakonec zavede až do Severního moře, Černý potok skončí nakonec v moři Baltském. Černá hora je tak rozvodím dvou moří.
Na Černé hoře jsou k vidění i další dva pomníčky. Ty bohužel připomínají události, na které nelze vzpomínat s úsměvem tak jako na nevydařenou sáňkařskou expedici. Jeden odkazuje na tragédii z roku 1927, při níž saně se dřevem zavalily dřevorubce Karla Jagera, druhý potom na sebevraždu Hanse Simona z roku 1930.
Nezbývá než doufat, že u nás bude přibývat spíše pomníčků vzpomínajících na události se šťastným koncem než těch druhých.
