Článek
Kmen Himba a jeho zvláštní hygienické návyky
Příslušníci kmene Himba obývající oblast severní Namibie stále žijí tradičním způsobem života. Ten zahrnuje pastevectví a v neposlední řadě také dodržování některých zajímavých zvyků. Po celý život si členové kmene potírají tělo zvláštní červenou barvou získanou z bylin a drcených kamenů specifického typu. Tato barva je v jejich očích velmi přitažlivá, současně je ale navíc chrání před hmyzem i žhavým sluncem.
Máte pocit, že se potom musí Himbové často mýt? Tak to se mýlíte. Příslušníci kmene dodržují pravidlo, které říká, že ženy Himbů se myjí jedenkrát za život, konkrétně těsně před svatbou. V té době si také vytvoří účes, který mají dokonce života.
Žena kmene Himba
Kmen Karo: když se pro krásu musí trpět
Kmen Karo má dnes asi 1 000 až 3 000 členů, kteří žijí na březích řeky Omo v dnešní Etiopii. Karové patří k těm, kteří si zakládají na svém vzhledu. Nejsou ale žádnými příznivci přirozené krásy. Naopak, svá těla velmi rádi vylepšují. Některé jejich metody jsou však opravdu hodně netradiční a pro nás poměrně těžko pochopitelné.
Barvení kůže bílou křídovou barvou by šlo ještě pochopit, ostatní procedury již asi těžko. Jizvy uměle vytvořené do tvaru ozdobných ornamentů se vytvářejí tak, že se kůže nařízne nožem a pod ní se vetře popel. Díky tomu jizvy vystoupnou a získají trojrozměrnost. Pro členy kmene Karo je to nesmírně přitažlivé.
Huli: novoguinejský kmen se zálibou v parukách
Na Nové Guijeji žije hned několik domorodých kmenů a skupin, jednou z nich jsou příslušníci kmene Huli. Ti si nikterak neznetvořují svá těla, a přesto má jejich zvláštní zvyk spojitost s jejich vzhledem. Příslušníci kmene Huli mají totiž slabost pro paruky. Ty nosí opravdu pořád a jejich výrobě věnují ohromné množství času. Mladí muži kvůli tomu v rámci rituálu dosažení dospělosti dokonce odcházejí do učení coby výrobci paruk.
Kmen Huli paruky miluje
Samburu: krvavá snídaně
Kočovný kmen Samburů obývající území dnešní Keni se stěhují zhruba jednou za měsíc. Seznam jejich netradičních obyčejů je poměrně dlouhý. Pro začátek začneme u stěhování. Své pastviny mění asi jednou za měsíc především kvůli vodě. Není to ale pokaždé jen kvůli tomu. Kmen se musí odstěhovat ze svého aktuálního stanoviště např. ve chvíli, kdy nějaký příslušník kmene zemře. Příliš obvyklá není ani snídaně, která má obvykle podobu hovězí krve. Kvůli ní své krávy nezabíjejí, jen jim „pustí žilou“.
Samburové jsou zajímaví i z hlediska svých vztahových charakteristik. V první řadě zde funguje polygamie. Kromě toho je zvykem, že mladé ženy nosí kolem krku náhrdelníky, na nichž počet korálků značí počet milenců. Inu, proč se nepochlubit.
Mursi: s talířem v ústech
Africká skupina Mursi z oblasti Etiopie je tradiční normou, že ženy nosí v dolní části rtů kus velkého keramického nebo dřevěného kotouče, talíře chcete-li. Pro cizince to může vypadat jako jednoznačné mrzačení těla. Pro příslušníky těchto skupin to však funguje jako vyjádření ženské zralosti. Vložení talíře provádí obvykle matka nebo jiný příbuzný ve chvíli, kdy dívka dovrší věk šestnácti let. Řez, který udělá, se drží otevřený dřevěnou zátkou a pak se postupně vkládají kotouče a mění se za větší. Většinou se přechází až na kotouče o průměru 10-15 cm.
Talíř ve spodní rtu je typickým znakem žen kmene Mursi
Ženy z Kayanu
Kayanské ženy pocházející z oblasti východní Barmě nosí na krku mosazné kroužky jako znak krásy. Mosazné kroužky jim mají prodloužit krk. Čím je sestava kruhů delší a tím je dívka považována za krásnější. A jak to funguje? Mosazné kroužky začínají ženy nosit kolem jejich pátého roku života a kroužky tlačí hrudní koš dolů tak, aby krk vypadal delší. Celá sada kovových kruhů může přitom vážit až 10 kilogramů!
Kmen Dani a skutečně bolestivé truchlení
Nakonec jsme si nechali opravdovou „lahůdku“. Zvyk, který na první pohled vypadá skutečně absurdně a brutálně, však při bližším zamyšlení vyjadřuje skutečnou sílu mezilidských vztahů u tohoto indonéského kmene. Pro indonéský kmen Dani je uříznutí prstu typickým smutečním zvykem. V případě úmrtí člena kmene je část prstu je uříznuta každé ženě, která byla blízká zesnulému.
Čím více lidí ztratí někoho blízkého, tím více jich ztratí část sebe sama. Je to symbolické vyjádření bolesti ze ztráty člověka a toho, co pro své blízké představoval. Jak to probíhá? Ve skutečnosti bezbolestně a bezpečně. Před uříznutím se na horní část prstu pevně přiváže provázek, aby se prst znecitlivěl. Následné odstranění je potom bezbolestné. Po odříznutí je rána vypálena, aby se zabránilo krvácení a vytvořily se typické zkrácené konečky prstů.
