Článek
Waverly Hills
V dnešní době je z kdysi moderní léčebny postupně chátrající komplex, který dnes přitahuje historiky, milovníky architektury i zájemce o paranormální jevy. Pravda je ale taková, že k tomu, aby člověku běhal mráz po zádech, nepotřebuje duchy a strašidla. Stačí pomyslet na historii tohoto místa, která je strašidelná sama o sobě.
Počátky areálu sahají do roku 1908, kdy zde byl otevřen menší sanatorní pavilon určený pro pacienty trpící nemocí známou tehdy jako „souchotiny“. Nešlo o nic jiného než o tuberkulózu. Právě ta byla jednou z nejnebezpečnějších nemocí přelomu 19. a 20. století. Na její následky zemřely během americké epidemie desítky a stovky tisíc lidí.
Tuberkulóza se v té době rychle šířila především v takových průmyslových městech s vysokou koncentrací dělníků jako byl Louisville. A nemoc představovala vážný zdravotní problém. Lék na tuberkulózu tenkrát nebyl (antibiotika se masově začala používat až po druhé světové válce) a lékaři věřili, že klíčem k léčbě je čerstvý vzduch, klid a dobrá výživa. Proto se sanatoria často stavěla na vyvýšených a zalesněných místech. Právě takovou polohu měla i budoucí léčebna Waverly Hills, situovaná na kopci nad Louisvillem, kde pacienti mohli trávit dlouhé hodiny na otevřených verandách a dýchat čistý vzduch. Nutno podotknout, že takhle jednoduché to s tuberkulózou sice není, přesto jde ale o léčbu mnohonásobně lepší než to, co na začátku 20.století ordinovali jiní (např. odebrání některých žeber).
Rostoucí počet nemocných však brzy ukázal, že původní zařízení nestačí. V roce 1926 byla proto otevřena nová monumentální budova sanatoria, která patřila k největším tuberkulózním léčebnám v zemi. Pětipodlažní komplex byl navržen tak, aby umožňoval dlouhodobý pobyt stovek pacientů. Každé patro mělo rozlehlé otevřené balkony, na nichž nemocní trávili většinu dne i noci zabalení v dekách.
Hlavní vchod do sanatoria Waverly Hills.
Tunel smrti, hospic a filmaři
S úmrtností souvisí i jeden z nejznámějších prvků areálu, tedy dlouhý servisní tunel vedoucí z budovy dolů po svahu. Tento tunel, někdy označovaný jako „tunel smrti“, sloužil k diskrétnímu odvážení zemřelých pacientů, aby ostatní nemocní nebyli vystavováni každodennímu pohledu na smrt. Přestože takové řešení bylo z hygienických i psychologických důvodů poměrně logické, později právě tento detail přispěl k temné legendě, která se kolem sanatoria vytvořila.
Velkou roli v této pověsti sehrála ale také místní legenda o údajné sebevraždě zdravotní sestry, která se měla odehrát ve čtvrtém patře budovy. Podle vyprávění měla žena spáchat sebevraždu poté, co zjistila, že je těhotná a zároveň nakažená tuberkulózou. Historici však upozorňují, že důkazy pro tuto událost jsou velmi kusé a je možné, že se zde nic takového nestalo., přesto se příběh stal součástí populární mytologie spojené se sanatoriem.
Sanatorium pro nakažené tuberkulózou se později proměnilo v hospic pro staré lidi, který fungoval až do roku 1982. Personálu tohoto hospice se sice nikdy nepodařilo prokázat nic nelegálního, ale dlouhé roky se šířily zvěsti o tom, že pacienti jsou zde týráni, zneužíváni, „léčeni“ elektrickými šoky, byla jim odpírána možnost setkání s příbuznými apod.
Když potom do bývalého sanatoria umístili tvůrci jednu z epizod populárního „duchařského“ pořadu Ghost Hunters, z Waverly Hills se stalo jedno z míst, která berou příznivci tajemna doslova útokem. Údajně jsou zde slyšet podivné zvuky, někde se bez vysvětlení svítí a po opuštěných chodbách se procházejí jakési postavy.
Opět se ale dostáváme k tomu podstatnému: k tomu, aby nás Waverly Hills děsilo, nepotřebujeme duchy ani oběšenou těhotnou sestřičku. Bohatě stačí skutečná historie tohoto místa.
Zdroje informací: https://thelittlehouseofhorrors.com/waverly-hills-sanatorium/
