Článek
Cirkus bude!
Červenec roku 1944 byl v americkém státě Connecticut horký, ale o srážky v něm nebyla nouze. Také ve čtvrtek 6. července se po obloze honily mraky. Návštěvníkům představení kočovné společnosti Ringling Brothers Barnum & Bailey Circus to ale nijak zvlášť nevadilo. Show se přece měla konat pod velikým stanem…
Již od chvíle, kdy stan ve městě Hartford vyrostl, se však objevovaly problémy. Středeční představení se vůbec nekonalo, neboť bylo málo zaměstnanců a ti zbývající nestihli vše řádně připravit. O to víc lidí mířilo do cirkusu ve čtvrtek. Na programu byla vystoupení artistů, krotitelů dravé zvěře a samozřejmě i klaunů. Není překvapením, že velkou část návštěvníků tvořily děti. V mnoha případech se jim jejich matky či jiní příbuzní snažili učinit trochu veselejší čas, kdy jejich otcové pobývali někde na druhém konci světa ve válce s Německem či Japonskem. Vše se ale hrozivě zvrtlo.
Stan hoří!
Představení začalo tak, jak mělo, a zpočátku vše probíhalo zcela bezproblémově. Ve chvíli, kdy francouzský krotitel lvů jménem Alfred Court přepustil své místo v manéži slavnému artistovi s přezdívkou Velký Wallendas někdo v publiku vykřikl „Stan hoří!“. A skutečně, látku stanu na jednom místě poblíž pánských toalet olizovaly plameny. Logicky proto v hledišti vypukla panika. Cirkusová kapela do toho začala hrát skladbu „Stars and Stripes Forever.“. Jednalo se totiž o domluvený signál, který měl informovat všechny zaměstnance cirkusu, že je něco špatně. V tuhle chvíli však už nikdo nikoho informovat nemusel. Bylo totiž naprosto jasné, co se děje.
Lidé se drali k východům, ale mnozí brzy zjistili, že právě ten jejich východ blokují klece se zvířaty připravenými na další představení nebo naopak stěhovanými z manéže ven. Východy byly proto velmi rychle ucpané a nebylo možné nikudy uniknout. Oheň se přitom šířil velice rychle, neboť stanová plachta byla kvůli vodotěsnosti napuštěna voskem a benzínem. Zaměstnanci se pokoušeli stan hasit kbelíky s vodou, šlo ale o naprosto marnou snahu. Někteří se zase pokoušeli vyříznout ve stanové plachtě díry, šlo to ale velmi pomalu. Zhruba za deset minut oheň natolik oslabil nosnou konstrukci stanu, že se celá zhroutila a na lidi tak spadla 19 tun vážící vrchní část stanu. Pod ním zůstalo 167 obětí, z toho asi 100 dětí. Příčinami úmrtí bylo uhoření, ušlapání nebo udušení zplodinami.
Eleanor Emily Cook: jedna z dětských obětí požáru cirkusu v Hartfordu.
Vyšetřování tragédie
Následovalo samozřejmě vyšetřování. V první chvíli se vyšetřovatelé domnívali, že příčinou požáru byla odhozená cigareta a jeho následky byly tak vážné, neboť v cirkusu byla zanedbána protipožární opatření. Pravdou je, že nebyly k dispozici hasící přístroje a nejbližší hasičská stanice byla až příliš daleko na to, aby se k požáru dostali hasiči včas. Právě kvůli nedostatečným protipožárním opatřením bylo obviněno pět zaměstnanců cirkusu. Cirkus pak navíc ze svého rozhodnutí vyplatil pozůstalým po obětech celkem čtyři miliony dolarů.
Tragédie, která je dodnes nejhorší v historii Connecticutu, se ale dostala do popředí zájmu znovu v roce 1950. Ve státě Ohio byl totiž zatčen jistý Robert Segee za žhářství. A ten se policii přiznal i k zapálení stanu v roce 1944. Údajně měl v onen osudný den totiž vizi hořícího indiána sedícího na koni. Problém je, že byl psychicky nemocný a později svoji výpověď odvolal. Pravou příčinu tragického požáru tak stále halí závoj tajemství. A aby toho nebylo málo, s tragédií je spojena ještě jedna velká záhada.
Těla obětí byla po požáru převezena do městské márnice. Jedno z nich patřilo malé dívce a bylo označeno číslem 1565. K této dívce se však nikdo nepřihlásil a dodnes není známo jaké bylo její jméno, ani s kým do cirkusu přišla.
Zbývá ještě doplnit, že Robert Segee nebyl jako psychicky nezpůsobilý souzen a s diagnózou paranoidní schizofrenie byl umístěn do psychiatrické léčebny. V roce 2005 se potom na místě neštěstí konala velká vzpomínková akce.
Anketa
Zdroje informací: https://connecticuthistory.org/the-hartford-circus-fire/
