Článek
První pohled na čtyřhranku
Označení „jako z jiného světa“ se na tohoto živočicha skutečně hodí. Jedná se o medúzu zvonovitého tvaru, který přechází až do kvádru, což je koneckonců věc, která dala medúze jméno. Každá ze stran jejího těla může mít až dvacet centimetrů a vychází z něj až patnáct tenkých chapadel dosahujících v některých případech délky až tři metry. Tato malá chapadla se skládají z tisíců žahavých vláken. K nim se ale ještě dostaneme.
Čtyřhranka Fleckerova, která se někdy nazývá též smrtelná, má přezdívku mořská vosa. To je však značně nepřesné. Obyčejná vosa se se svými schopnostmi čtyřhrance nemůže rovnat. Ta dokonce nechává za sebou i ostatní medúzy. Na rozdíl od nich dokáže totiž skutečně plavat. Namísto toho, aby se nechala jen unášet mořskými proudy. Rychlost jejího pohybu může být až 2 m/s, což rozhodně není málo.
K tomu si navíc připočtěme, že má až překvapivě dobře vyvinuté oči. Nejde o žádnou primitivní formu zrakového orgánu, ale o skutečné oko obsahující čočku, rohovku, sítnici i duhovku, stejně jako oči lidské. Čtyřhranka navíc nemá jen dvě oči, nýbrž celý shluk očí. Ty navíc dokážou aktivně reagovat na okolní prostředí a příliš v jasném světle se stáhnou. Celé tělo čtyřhranky je průhledné s jemně modrým nádechem, což znamená, že v moři je tento tvor i přes svoji poměrně slušnou velikost prakticky neviditelný. Díky tomu je ještě nebezpečnější.
Čtyřhranka Fleckerova: jeden z nejnebezpečnějších živočichů na světě.
Mořská vosa představuje smrtelné nebezpečí
Čtyřhranka Fleckerova žije především v teplých tropických mořích v oblasti Austrálie a u některých dalších Tichomořských ostrovů. Na místech, kde se čtyřhranky vyskytují, jsou proto umístěny výstražné značky a je k tomu dobrý důvod. Chapadla schopná vypouštět smrtící jed používá čtyřhranka primárně k lovu a obraně před predátory. V mělkých vodách u pláží se ale může snadno stát, že za predátora je vyhodnocen člověk.
Ještě častější je pak situace, kdy se plavec do dlouhých chapadel čtyřhranky prostě omylem zamotá. V tu chvíli je opravdu zle. Toxiny přecházející do lidského těla způsobují tak extrémní bolest, že člověk upadá do šoku a utopí se. I v případě, že se ho podaří dostat na břeh jsou ale jeho vyhlídky dosti chmurné.
Jed je totiž extrémně silný a neexistuje proti němu protijed. Velká část lidí tak během několika minut umírá. To jediné, co lze v první chvíli pro zasaženého udělat, je ošetřit požahaná místa jablečným octem, který by měl efekt jedu alespoň částečně snížit. Účinnost této improvizované protilátky, která bývá v Austrálii na plážích k dispozici, je bohužel dosti nízká, a i lidé takto ošetření často umírají. Skutečné šance na přežití jsou dané spíše tím, jak velká konkrétní medúza byla, kolik jejích chapadel se dostalo do kontaktu s tělem oběti a samozřejmě i na hmotnosti zasaženého člověka a jeho obecné citlivosti.
Nebezpečí čtyřhranky smrtelné spočívá i v tom, že zasaženého člověka je velmi obtížné vytahovat z vody. Až příliš často se totiž pokus o záchranu zvrtne a do chapadel se zamotá i sám zachránce.
Je tedy zřejmé, že takto nebezpečných živočichů na zemi opravdu mnoho není. Žádná rada, která by člověka spolehlivě ochránila navíc prostě neexistuje, pokud tedy nepočítáme návrh nekoupat se při návštěvě Austrálie v moři.
