Článek
Brouci prskavci
Pod jménem prskavci se ukrývá skupina zástupců čeledi střevlíkovitých, konkrétně jde o řadu druhů, kteří sdílejí jeden pokročilý obranný mechanismus. Jejich velikost se může pohybovat od 0,2 cm do 3 cm a jejich charakteristikou je ploché, protažené tělo. Létat tito brouci neumí, jsou to ale skuteční dravci, kteří se živí drobným hmyzem.
Za zmínku stojí životní cyklus tohoto druhu hmyzu. Dospělci jsou dravci nebo všežravci a aktivní jsou hlavně za soumraku. Jejich larvy jsou potom specializovaní parazitoidé. Vyhledávají v zemi kukly jiných brouků, například mandelinek nebo jiných střevlíků. Larva prskavce se ke kukle přichytí, prokouše se dovnitř a postupně ji zaživa vyžere, zatímco se sama vyvíjí.
To hlavní, čím ale prskavci fascinují odborníky i laiky, je jejich systém obrany. Jedná se o jakési chemické dělo.
Druhů prskavců je celá řada.
Střelba žhavou kyselinou
Hlavní zbraní prskavce je jeho zadeček, v němž se nachází relativně složitý systém dvou oddělených žlázových rezervoárů vyústěných do orgánu, který je skutečným chemickým reaktorem.
Ve svých zásobnících má brouk připravené roztoky hydrochinonu a peroxidu vodíku (některé druhy potom přidávají i další chemikálie). Za normálních okolností jsou tyto látky stabilní, oddělené od sebe a neškodné. Avšak v okamžiku ohrožení, třeba když se jej pokusí lapit pavouk, žába nebo malý pták, prskavec pomocí svých silných svalů přečerpá tuto směs do silnostěnné reakční komory vyztužené chitinem.
V tu chvíli přichází ke slovu také katalyzátory v podobě určitých enzymů. Jakmile se tyto enzymy smísí se zmíněnými složkami, dojde k explozivní reakci. Peroxid vodíku se okamžitě rozloží na vodu a kyslík, zatímco dochází k oxidaci hydrochinonů na toxické chinony. Tato reakce je silně exotermická, což znamená, že se při ní uvolňuje obrovské množství tepla během zlomku sekundy. Teplota vystřelené kapaliny pak díky tomu dosahuje neuvěřitelných 100 °C.
Brouk nestřílí jeden kontinuální proud, ale sérii jakýchsi rychlých pulsů. Tento mechanismus mu jednak umožňuje lépe kontrolovat směr a intenzitu zásahu, zároveň pak dává reakční komoře čas na kratičké ochlazení, čímž zabraňuje tomu, aby brouk uvařil sám sebe.
Tato zbraň je velmi efektivní při odhánění nepřátel, to ale není vše. Prskavec dokáže ze své jedinečné zbraně vystřelit i ve chvíli, kdy už se nachází po spolknutí třeba v útrobách žáby. Ta jej v takovém případě velmi ochotně vyzvrátí.
Tento mechanismus je zajímavý i z jiného důvodu. Evolučně se vyvinul ze systémů pachového odpuzování, jaké známe u řady jiných brouků. Prskavci jsou tak zajímaví i jako ukázka evolučních mechanismů. Zkrátka a dobře, prskavci jsou opravdu jedineční.
Zdroje informací:
