Článek
Sto způsobů, jak člověka trestat
Ve středověku se trestalo nespočtem možných způsobů a svým způsobem lze říct, že co město, to originál. Sekání hlav či končetin, topení v kleci, oběšení, upalování, čtvrcení… To všechno byly tresty nesmírně kruté, měly ale jedno „pozitivum“ (slovo je samozřejmě použito s velkou nadsázkou). Smrt totiž přišla relativně rychle. Krutost hladomorny spočívala právě v tom, že smrt přišla velmi pomalu.
Není hladomorna jako hladomorna
Mučení hladomornou mohlo mít celou řadu podob. Je také na místě říct, že ne každá díra na hradě byla hladomornou, bez ohledu na to, co tvrdí průvodce. Mohlo jít o sklady ledu či potravin, odpadní jámy, stoky apod. Neznamená to ale, že hladomorny neexistovaly. Bylo jich však mnoho různých typů. Do některých z nich byl odsouzenec vhozen a prakticky se na něj zapomnělo. Smrt hladem přišla podle fyzické konstituce daného člověka za několik týdnů (vodu v hladomornách lidé často k dispozici měli, i kdyby jen zkondenzovanou na kamenných zdech).
V jiných případech bylo člověku dáváno tolik jídla, kolik bylo třeba pro jeho přežití. V takovém případě člověk vydržel v hladomorně třeba celé roky. Takový pobyt v temném, stísněném prostoru v absolutní samotě ale vedl dříve či později k zešílení. Člověka také občas doslova zaživa sežraly krysy, nemluvě o tom, že toaleta rozhodně nepatřila k výbavě hladomorny. Hygienické podmínky byly naprosto otřesné.
Z hladomoren cesta zpět už většinou nevedla.
Jsou i hladomorny, příkladem je věž Huderka na Křivoklátě, kde byl k dispozici otvor, který odsouzenci poskytoval možnost ukončit jeho trápení. Stačilo skočit a smrt přišla rychle… Podle množství kostí, které byly na dně této jámy nalezeny, tuto možnost nakonec využilo opravdu hodně lidí.
Těla těch, kteří v hladomornách skonali, se většinou nikam nevyvážela. Např. z hladomorny na hradě ve Velharticích bylo vyvezeno hned několik vozů lidských kostí. Případ Velhartic mimochodem ukazuje na to, že hladomorny byly opravdu hojně využívané, nešlo o žádnou výjimečnost. Do hladomoren potom mířili jak obyčejní zločinci, tak např. političtí protivníci pána hradu. A je třeba také říct, že hladomorny nebyly jen věcí středověku, běžně se využívaly např. za třicetileté války i v dekádách pozdějších.
Na konec jsme si potom nechali opravdu extrémní podobu hladomorny, která je známá z Anglie. Hladomorna na hradě Warwick byla tak úzká a malá, že v ní mohl odsouzenec pouze ležet na břiše. Takový trest už se téměř blížil pohřbení zaživa a jen těžko si lze představit utrpení, které s tím bylo spojeno.
Zdroje informací:
