Článek
Nápad jednoho nerda
V roce 1963 se do kalifornského San Diega přistěhovala rodina sedmnáctiletého Randyho Gardnera. Jeho otec byl voják a rodina se proto stěhovala každé dva roky. Pro Randyho to tedy rozhodně nebylo nic zvláštního. Jeho největším zájmem byla věda a neustále vymýšlel nové a nové experimenty. Protože se blížil výroční vědecký veletrh v San Diegu, chtěl se na něm prezentovat nějakým zajímavým výzkumem.
Shodou okolností, Randy a jeho dva přátelé, kteří byli do vědy stejně zapálení jako on, slyšeli v rádiu o tom, že jakýsi DJ na Havaji překonal světový rekord v době bez spánku, když nespal 260 hodin. Randyho a jeho kamarády tato zpráva zaujala a řekli si, že by se mohli pokusit tento rekord překonat a současně vědecky popsat co se s tělem během něčeho takového děje.
Trojice losovala o to, kdo bude oním nespavcem. Hod mincí pak určil právě Randyho. Zbývající dva členové amatérského vědeckého týmu se měli ve spánku střídat a sledovat Randyho stav, případně mu nedovolit usnout. Pro realizaci experimentu si vybrali vánoční prázdniny, aby neměli problémy s absencí ve škole. Experiment začal 28. prosince 1963.
Průběh experimentu
První tři dny proběhly bez zásadnějších změn v Randyho chování i pocitech. Po třech dnech však začal mít Randy problémy s pamětí a měl pocit jako by se mu chtělo zvracet. Tento pocit potom nezmizel ani do konce experimentu. Od tohoto momentu se Randyho stav již jen zhoršoval. Výpadky paměti byly stále častější a Randy začal být extrémně podrážděný. Stala se však ještě jedna věc: o probíhajícím studentském experimentu referovaly místní noviny.
Kromě toho, že se u Randyho domu objevili další reportéři, to tam přilákalo také vědce Williama Dementa ze Stanfordské univerzity a také lékaře amerického námořnictva Johna Rosse. Oba dva hodili za hlavu veškeré silvestrovské oslavy a rozjeli se za Randy Gardnerem. Až do konce experimentu s ním potom zůstali a sami jej pozorovali. Experiment byl ukončen 8.ledna 1964 po 264 hodinách. Rekord havajského DJ tak byl překonán o čtyři hodiny. John Ross vzal potom Randyho do blízké vojenské nemocnice, kde byl prohlédnut, bylo mu naměřeno EEG, a následně zde 14 hodin spal. Prohlídka ukázala, že je naprosto zdravý a když se vzbudil, tak popsal, že se sice cítí stále trochu ospalý, ale ne více než běžně ospalý člověk.
Randy Gardner a jeho dva kamarádi na vědeckém veletrhu získali s přehledem první cenu a případ byl dlouho tou nejlépe a nejpodrobněji popsanou epizodou spánkové deprivace. Na Randyho experiment potom navázali další, které přišly s konceptem tzv. mikrospánků, tedy kratičkých spánkových period o délce maximálně několik sekund.
Rekord Randyho Gardnera byl potom několikrát překonaný, vůbec poslední zápis v dané kapitole Guinessovy knihy rekordů pochází z roku 1986. Jistý Robert McDonald dokázal nespat 453 hodin a 40 minut, tedy 18 dní 21 hodin a 40 minut. Tento rekord už však zůstane v Guinnesově knize rekordů pravděpodobně navždy. Důvod je ten, že vydavatel knihy rekordů se v roce 1997 rozhodl přestat s měřením pokusů o překonání tohoto rekordu, důvod je ten, že tyto pokusy jsou již spojeny s vysokými zdravotními riziky.
Zdroje informací: https://www.npr.org/2024/01/28/1227217274/sleep-deprivation-record
