Článek
Závislost na jídle
Možných závislostí je samozřejmě nepřeberné množství. Nás bude ale zajímat především závislost na jídle. Jedná se dost možná o tu vůbec nejrozšířenější závislost (alespoň v západní světě), současně ale paradoxně také tu, o které se skoro nemluví.
Když mluvíme o závislosti na jídle, nemáme tím samozřejmě na mysli to, že bez jídla bychom dlouho nevydrželi. Tímto pojmem označují odborníci něco trochu jiného. Souvisí s tzv. ultra zpracovanými potravinami.
Proč neumíme některým potravinám odolat?
Potravinářský průmysl funguje již dost dlouho na to, aby dokonale pochopil, jak na nás. Celá řada potravin je upravovaná tak, aby působily na konkrétní senzory citlivé na cukry a tuky. Ve chvíli, kdy se tak stane, do těla se uvolní dopamin. Ten je často nazýván jako hormon štěstí. Není proto divu, že po dané potravině potom saháme znovu a znovu. Většinou si vůbec neuvědomujeme, že se pomalu ale jistě stáváme na dané potravině závislými. Společenské dopady této nenápadné závislosti jsou přitom srovnatelné s těmi, které má alkohol nebo tabák.
Fast food je typický příklad potravin, na kterých si lze snadno vybudovat nenápadnou ale zcela reálnou závislost.
Celý složitý proces související s uvolňováním dopaminu samozřejmě není vůbec náhodný. Evoluce jej nevymyslela proto, aby nám udělala radost, ale proto, aby nás motivovala k činnostem důležitým pro přežití. Jenže zatímco pro naše pravěké předky bylo přijímání cukrů a tuků při každé vhodné příležitosti otázkou života a smrti, ve světě, kde je na každém rohu provozovna rychlého občerstvení a regály v supermarketech přetékají sladkostmi, to působí kontraproduktivně.
Podle studie vědců z univerzity v americké Virginii, kteří tento fenomén podrobně studovali, jsou dokonce senzory na přítomnost cukrů a tuků umístěny nejen v ústech, ale dokonce i ve střevech. Potraviny s vysokým obsahem cukru a tuku dokážou potom zvýšit hladinu dopaminu až o 200 %. To je zcela srovnatelné s alkoholem a nikotinem. Pro srovnání, kokain standardní hladinu dopaminu znásobí třikrát, některé jiné drogy až desetkrát.
Zmíněná studie jasně říká, že ultra zpracované potraviny je bez jakékoliv nadsázky možné označit za vysoce návykové. Kromě vysokého obsahu tuků a cukrů obsahují dnešní průmyslově zpracované potraviny ještě další přidané látky v podobě emulgátorů či stabilizátorů, díky kterým si potraviny udržují co nejpříjemnější strukturu. Výsledkem je třeba sametová zmrzlina nebo jemný a lahodný krém. To však k vytváření závislosti také přispívá. Dohromady se tak jedná doslova o smrtící koktejl.
Otázkou je, co s tím. Zákaz průmyslově zpracovaných potravin asi nepřichází v úvahu. Nabízí se jejich vyšší zdanění, nebo alespoň jasné označení, které v obchodě ultra zpracované potraviny odliší od těch ostatních. Již nyní by se měl ale každý zamyslet nad tím, co vlastně konzumuje a uvědomit si fakt, že výrobci potravin přesně vědí, co a proč dělají.
