Článek
Lišky kam se podíváš
V perexu jsme nepřeháněli, liška je opravdu nejúspěšnější psovitou šelmou světa. Koneckonců, posuďte sami. Liška obývá celou severní polokouli, tedy oblast s rozlohou asi 70 milionů kilometrů čtverečních. Nežije vlastně jen na Islandu, jinak je doma v celé Evropě, v Severní Americe i v Mexiku, v Číně, v Japonsku i na Indickém poloostrově a také na Blízkém východě nebo v severní Africe.
Fakt, že dnes žije i v Austrálii a na některých dalších místech, je však důsledkem lidské činnosti. To už tak pozitivní není. Tam, kam byla zavlečena člověkem, představuje liška velkou hrozbu pro místní ekosystémy.
S rozšířením lišky se pojí i jedna velká zajímavost. V poslední době se liškám daří pronikat i do velkoměst. Velké populace žijí a prospívají např. v Londýně. Lišky se dokážou ve městech i úspěšně rozmnožovat. Je to ale jen další projev jejich unikátní přizpůsobivosti a schopnosti adaptace.
Liška žije i u nás ve velkých počtech.
Chytrá kmotra liška
Liška obecná (latinsky Vulpes vulpes), kterou známe od nás z Česka je jedním z 44 druhů poddruhů. To je fakt, který odráží mimořádně širokou oblast rozšíření tohoto zvířete. Lišky obývají mořská pobřeží stejně jako polopouště, severské tundry, stejně jako subtropické stepi nebo lesy mírného pásma.
Jednotlivé druhy lišek se navzájem liší zbarvením, velikostí i některými fyziologickými detaily. Platí, že čím víc na sever postupujeme od jihu, tím větší lišky jsou. To je nicméně společné prakticky pro všechna zvířata. Větší rozměry znamenají menší povrch těla v poměru k jeho objemu. To umožňuje zvířatům v chladnějších oblastech lépe hospodařit s tělesným teplem.
Jednou z hlavních výhod, které lišky mají, je to, že jsou nevybíravé při hledání potravy. Spořádají prakticky vše od mršin přes drobné hlodavce, ptáky až po měkkýše nebo hmyz. A liška dokonce nepohrdne ani rostlinnou potravou. Zcela specifický je ale její vztah s člověkem, který s tím tak trochu souvisí.
Liška Bystrouška je jednou z nejznámějších oper Leoše Janáčka. Nechybí proto ani na jeho památníku.
Liška a člověk
Vztah lišky a člověka se značně liší podle lokality. V severoafrických polopouštích, kde je hustota jejího výskytu zhruba jeden jedinec na 50 kilometrů čtverečních, se liška s člověkem prakticky nestřetává. Jsou ale oblasti, kde je to jinak. O Austrálii už řeč byla. Liška tam doslova decimuje místní druhy vačnatců a její lov je podporovaný a žádoucí.
Specifickým příkladem složitosti vzájemného vztahu je potom Velká Británie. Tam byl po staletí populární tzv. hon na lišku. Po odporu veřejnosti byl zrušen. Důvody byly především etické. Má to ale i ekonomický rozměr. Lišky totiž často působí škody farmářům. Ukázalo se ale, že zvýšený odstřel lišek vede k nárůstu populace divokých králíků, kteří potom farmářům působí škody ještě mnohonásobně větší, byť jsou jiného druhu.
A jaká je situace u nás? Ročně je uloveno asi 70 tisíc kusů lišek. Zdá se, že to už je hodně. Liška i v naší přírodě reguluje drobné hlodavce a má nezastupitelné místo. Je proto na místě uvažovat o omezení doby, kdy je odstřel povolený. V současné době totiž žádné takové omezení neplatí.
