Článek
Kroniky vypovídají
Historické kroniky, městské knihy či farní matriky jsou neocenitelným zdrojem informací o tom, jaké zimy prožívali naši předci. Všechny tyto zdroje využívá jedinečná klimatologická databáze, která nám podává svědectví o zimách z let 800 až 1799. Je z ní možno zjistit, jak se v našem regionu střídala období krutých a naopak mírnějších zim. Kromě toho lze potom identifikovat zimy skutečně výjimečné.
Kromě informací obsažených v našich domácích zdrojích jsou velmi důležité i zprávy ze Středomoří, především pak v nejstarším pokrývaném období. Z nasbíraných dat je patrné, že perioda střídání drsných, a naopak mírnějších zim trvá vždy zhruba 50 let. Současně má křivka spíše klesající tendenci a krutých zim neustále ubývá, patrné je to především v současném období. Pojďme si nyní představit některé nejkrutější zaznamenané zimy vůbec.
Středověk
Hned v roce 800 byla v Čechách i v celé Evropě velmi krutá zima, které padlo za oběť mnoho lidí i zvířat. Podle všeho došlo v tomto roce dokonce k zamrznutí pobřežních oblastí Středozemního a Černého moře. Podobné to bylo v roce 962, kdy na Čechy udeřila tak krutá zima, že se pod nánosy sněhu hroutily střechy a lidé nemohli vyjít ze svých obydlí. Následné jarní tání způsobilo velké povodně.
V roce 1282 byla podle kronik zima až do konce května. I po ní následovaly povodně, a protože na jaře nebylo možné zasít na polích, následoval též velký hladomor a ekonomický kolaps, který už by šlo pravděpodobně popsat jako hyperinflaci.
Zmiňovány jsou též roky 1432 a 1433, kdy dvě tuhé zimy po sobě přinesly opět velké umírání podpořené navíc ekonomickým a hospodářským vyčerpáním země po husitských válkách. Tuhé zimy pokračovaly i v následujících letech a první dobrou úrodu přinesl do Čech a na Moravu až rok 1437.
Novověk a malá doba ledová
Pro období od 16. do 19. století se používá označení malá doba ledová. Kroniky zaznamenaly celou řadu velmi krutých zim. V roce 1506 zaznamenali kronikáři tuhou zimu pokračující až do června, kdy naposledy sněžilo. V letech 1513 a 1514 byly již od listopadu zamrzlé řeky, což znemožňovalo mletí obilí. Do toho navíc přišlo bouřlivé léto a historické povodně po celé Evropě. V roce 1524 byly ještě 25. května zamrzlé některé řeky.
Obzvláště krutá zima k nám přišla v roce 1587, kroniky mluví o pěti desítkách umrzlých jen na cestě z Prahy do Jihlavy. Rybníky a řeky byly zamrzlé prakticky v celém objemu a ryby hynuly. Drsné zimy potom pokračovaly i ve dvou následujících letech. V roce 1608 zase podle všeho vyhnala zima vlky až do vesnic.
Vývoj průměrných globálních teplot za poslední 2000 let, viz https://www.climate-lab-book.ac.uk/2020/2019-years/
20. století
Zimy ale pokračovaly v lámání rekordů i ve 20. století. Tou nejznámější byla zima mezi lety 1928 a 1929. Z tohoto roku pochází i aktuálně platný rekord v podobě nejnižší naměřené teploty na našem území. Ve Stecherově mlýně u Litvínovic bylo dne 11. února 1929 naměřeno -42,2 stupně Celsia. Únor 1929 je dodnes také nejstudenějším měsícem historie s průměrnou teplotou -11 stupňů Celsia. V tomto roce nepřežila zimu asi polovina všech ovocných stromů a promrznutí půdy do hloubky jednoho metru zase zahubilo některé přezimující obiloviny.
Ve čtyřicátých letech prožili Češi dvě velmi studené válečné zimy. Tou první byla zima 1941/1942, kdy teplota nevystoupila na bod mrazu od 18. prosince až do 15. března. Sníh ležel na zemi nepřetržitě po dobu 174 dnů. Zima 1943/1944 byla dokonce ještě o něco delší.
I v době po válce se objevovaly tuhé zimy, příkladem může být zima 1978/1979. Jejich četnost i parametry ale stále klesají.
