Článek
Mancinella: zhouba evropských kolonizátorů
Když v 16. století začaly do oblasti střední Ameriky proudit lodě evropských kolonizátorů, námořníci často neodolali a pokoušeli se zahnat hlad plodem zmíněného stromu. Ten ze všeho nejvíce připomíná malé jablíčko. Toto jablíčko je však podobné především tomu, které známe z pohádky o Sněhurce. Stejně jako celý strom, na kterém vyrostlo, je totiž i ono smrtelně nebezpečné. Tato dřevina nese jméno Mancinella.
V minulosti byla hojně rozšířená na pobřeží celé střední Ameriky od Floridy přes Bahamy a Mexiko až po severní část jihoamerického kontinentu. Hrála tam přitom velmi důležitou roli, neboť její kořeny stabilizovaly pobřeží a bránily jej před erozí. Strom si také užíval úcty, kterou k němu původní obyvatelé Ameriky chovali. Mancinella totiž byla a je velmi nebezpečná. Všechny její části jsou napuštěné látkou jménem forbol. Ta je silně leptavá až do té míry, že propálí látku vašeho oblečení a při styku s kůží způsobí těžké popáleniny. Domorodci využívali mízu z Mancinelly na přípravu otrávených šípů a šipek. Z dalšího využití, které pro tento strom měli, pak doslova běhá mráz po zádech. Ke kmenu stromu Mancinelly totiž přivazovali své zajatce a forbol jejich těla postupně celá rozleptal.
Mancinella, strom, kterému byste jeho nebezpečnost nehádali.
Zničit vše, čeho se bojíme?
Když do oblasti přišli první Evropané, nějakou dobu jim trvalo, než se naučili Mancinelly bát. Za tu dobu jich však díky ní celá řada zemřela. Ve skutečnosti se po určitou dobu dost možná jednalo o jednu z hodně častých příčin úmrtí. Stačí totiž, abyste si pod Mancinellu lehli a když zaprší, voda stékající z listů bude tak nasycená forbolem, že i ona by vás zle poleptala. Není zkrátka divu, že ani hmyz na tento strom nikdy nesedá.
Zde však přichází ke slovu rozdíl ve vnímání přírody ze strany původních obyvatel a Evropanů. Pro ty první se jednalo o posvátný strom, který sice využívali, ale současně k němu měli velký respekt. Evropané začali naopak Mancinellu kácet ve velkém. V důsledku toho došlo prakticky k jejímu vyhubení. Dnes je proto Mancinella extrémně vzácná. Fakt, že není správné zničit všechno, co se nám trochu nelíbí, potom dokládá fakt, že díky vymýcení této dřeviny jsou dnes velké oblasti středoamerického pobřeží postiženy silnou erozí.
Mancinella včera i dnes
Zajímavý je i fakt, že s tím, jak mizí znalost této dřeviny (neboť je tak extrémně vzácná), zvyšuje se počet případů, kdy Mancinella někomu poškodí zdraví nebo jej rovnou zabije. I když se úřady snaží zbývající stromy označovat a vybavovat výstražnými tabulemi, i tak si každoročně řada lidí zkrátka nedá dostatečný pozor.
První vědecký popis Mancinelly poskytl již v roce 1493 španělský doktor Diego Alvares Chanca, účastník druhé Kolumbovy výpravy do Ameriky. Právě on nazval plody Mancinelly smrtícími jablíčky, ve španělštině „La Manzanilla de la Muerte“.
Mancinella je velmi pravděpodobně nejnebezpečnější dřevinou světa. Rozhodně ale není jedinou, která vám může způsobit problémy. Doklad o tom nám nabízí zápisky dalšího lékaře, který doprovázel jiného slavného objevitele. Doktor William Ellis byl lékařem ve výpravě kapitána Jamese Cooka a ve svých pamětech píše o tom, že při návštěvě ostrova Nomuka (součást souostroví Tonga nedaleko Fiji) se skupina mužů vydala kácet stromy na dřevo, a protože nepoznali Mancinellu, po kontaktu s dřevem oslepli. Zde však doktor Elis udělal chybu. Manchinella se opravdu vyskytuje pouze v Karibiku a rozhodně ji nenajdete na druhé straně Pacifiku. Pozdější výzkumy ukázaly, že dotyční nešťastníci narazili na jinou nebezpečnou dřevinu jménem Excoecaria agallocha. I ona dokáže člověku poškodit zdraví, byť do smrtelnosti Mancinelly jí něco chybí. Nepřekvapí však, že obě dřeviny jsou ve skutečnosti příbuzné.
Zdroje informací:
