Článek
Legenda jménem megalodon
O tom, že tento obří žralok v minulosti obýval oceány naší planety, nikdo nepochybuje. Vědci totiž pravidelně nalézají fosilie jeho zubů nebo obratlů. Z toho si již umíme představit do jaké velikosti tento extrémní predátor dorůstal. Zdá se, že mohl dorůstat délky až 24 metrů a vážit téměř 100 tun. Jinými slovy, jednalo se o jednoho z největších živočichů, kteří kdy na Zemi žili. Fascinující ovšem je, že se při této velikosti nejednalo o žádného mírumilovné pojídače planktonu jako jsou dnešní velryby, nýbrž o predátora se zuby ostrými jako břitva. I takový žraločí novorozenec musel měřit minimálně dva až čtyři metry.
Vyhynulý nebo nevyhynulý?
Teorie o přežívání dávno vyhynulých živočichů někde v odlehlých končinách světa jsou velmi populární. Jako příklad může sloužit popularita lochneské příšery, která je podle mnohých přežívajícím vodním dinosaurem. U megalodona je však tato víra silnější než v jiných případech. Může za to hned několik faktorů.
V první řadě se zdá, že megalodon vyhynul někdy v době před 1,5 milionem let. To je z hlediska historie Země vlastně docela nedávno. A co víc, vyhynutí to bylo poměrně náhlé. Nejstarší nálezy pocházejí z doby před 28 miliony let. megalodon se potom udržel na vrcholu oceánského potravního řetězce plných 26,5 milionu let. Potom však náhle zmizel. Mnoha lidem to nedá spát a rádi by megalodona viděli i v dnešní době.
Druhou příčinou je potom dokumentární film společnosti Discovery, který objevení přežívajícího megalodona obsáhle zpracoval. Oba důvody mají ale velké háčky. A začít můžeme třeba u zmíněného snímku od Discovery. Řada lidí jej stále bere jako skutečný dokument a nebere v potaz fakt, že se ve skutečnosti jednalo o mystifikační snímek, který svoji pravou podstatu vyjevil divákům až na úplném konci, což však řada lidí ze své paměti jaksi vytěsnila. Dokument proto není třeba brát v potaz.
Zdá se, že jeho vyhynutí měla na svědomí čtvrtohorní doba ledová. V tomto období došlo k poklesu hladin oceánů, a především ke snížení jejich teploty. Tím megalodon přišel o potravu a sám vyhynul. V té době se již na souši po světě procházel Homo erectus, člověk vzpřímený. Není žádný důvod si myslet, že k tomu nedošlo. Zkazky a legendy námořníků či některých domorodců o tom, že tohoto obra zahlédli, je třeba hledat spíše ve velkých očích jejich autorů, kteří viděli velký exemplář žraloka bílého.
Umělecká představa o lovu megalodona.
Jak megalodon vypadal?
Žraloků existují na světě několik desítek druhů všech možných velikostí, nebo vnějších podob. Nejznámějším ze všech žraloků je ale žralok bílý neboli žralok lidožravý. Máme proto automatickou tendenci představovat si megalodona jako jeho několikrát zvětšenou verzi. Podle některých studií je to ale chyba. Protože jsme doposud nenašli žádnou kompletní kostru megalodona, naše představy o jeho konkrétní podobě jsou dosti mlhavé.
Některé studie dokazují, že v případě mnohonásobně zvětšeného žraloka bílého by byl jeho pohyb coby dravce a predátora příliš pomalý a energeticky neefektivní. Je proto více než pravděpodobné, že megalodon byl ve skutečnosti podobnější například žraloku citronovému, který má protáhlé a také štíhlejší tělo.
Megalodon nepřestává ani dnes ohromovat svojí velikostí. Představa, že by se někde stále ukrýval je ale hodně přitažená za vlasy a není jediný důvod si něco takového myslet. Megalodona proto už asi nespatříme, bylo by ale skvělé narazit alespoň na jeho kompletní kostru, která by nám pomohla tajemství jeho vzhledu definitivně rozluštit.
