Článek
Mušle jako přírodní filtr
Začneme tím, jak mušle vlastně žijí. To nám dost naznačí, jak to s tou jejich konzumací „na divoko“ vlastně je. Mušle totiž fungují jako vysoce efektivní přírodní filtry. Jedna dospělá slávka dokáže přefiltrovat desítky litrů vody denně, aby z ní získala potravu. Spolu s ní ale do svého těla nasává všechno možné i nemožné znečištění. A to je podstata hlavního rizika, kvůli kterému byste měli na plážový sběr mušlí raději zapomenout. Zkusme to ale trochu rozepsat.
Co všechno v sobě mohou mušle ukrývat?
Největší hrozbou při sběru divokých mušlí jsou přirozeně se vyskytující toxiny, které produkují určité druhy mikroskopických řas. V době, kdy dojde k jejich přemnožení (tuhle situaci známe pod lidovým označením „rudý příliv“), mušle do sebe tyto toxiny nasáknou v obrovském množství. Obezřetnost je ale na místě vždy.
U tohoto rizika to ale nekončí. Pobřežní oblasti, zejména ty v blízkosti měst, přístavů nebo ústí řek, jsou prakticky všude znečištěny lidskými či zemědělskými odpadními vodami. Mušle potom v těchto místech často obsahují nebezpečné bakterie nebo viry. A to jsme ještě nezmínili těžké kovy či mikroplasty, i těch mohou mušle obsahovat hodně.
Mušle mají nepříjemnou schopnost zachytit všechny nečistoty, které ve vodě jsou.
Nevadí, mušle si uvařím
Pokud předpokládáte, že bude stačit mušle povařit a rizika zmizí jako pára nad hrncem, tak na to zapomeňte. Ano, některé bakterie a viry lze tímto způsobem skutečně zničit. Rozhodně to ale neplatí pro těžké kovy a platí to i pro toxiny produkované řasami. I ty jsou tzv. termostabilní. To znamená, že vaření, pečení ani mražení je absolutně neničí. Kontaminovaná mušle zůstává toxická i po hodinách varu.
A co koupené mušle?
Možná si pokládáte otázku, zda tohle všechno neplatí i pro mušle kupované. Je to otázka naprosto správná a logická. I komerční pěstování mušlí se děje ve stejné mořské vodě. Rozdíl je ale v tom, že při komerčním pěstování se pravidelně kontroluje kvalita vody, zatímco vy při divokém sběru vůbec netušíte, co se ve vodě nachází. Navíc jsou mušle při komerčním pěstování po výlovu umisťovány do čisté vody, kde si pobudou poměrně dlouhou dobu. Čistá voda potom řadu nečistot a škodlivin vyplaví.
Mušle sbírané i ty v restauraci
Když už si mušle nechcete odpustit, zapamatujte si několik pravidel, které pro vás riziko problémů sníží. Jednak je nesbírejte v období od května do srpna (na severní polokouli). Občas se říká, že toto pravidlo už neplatí, protože původně souviselo s neexistencí chladící techniky. To je jen část pravdy. V letních měsících je totiž nejvíce zmíněných, a tudíž i nejvyšší riziko kontaminace toxiny.
Nikdy neakceptujte mušli s dírou ve skořápce a také tu, která se před uvařením při dotyku nezavře. Naopak, při vaření se musí vždy otevřít. Pokud to mušle neudělá, je mrtvá už před uvařením a takovou jíst opravdu nesmíte. Samozřejmě, že mušle nesmí ani zapáchat.
Jak jsme ale zmínili už na samém počátku, divoký sběr mušlí je v dnešní době opravdu riskantní a za potenciální problémy nestojí.
