Článek
Opiové války a Hongkong v britských rukou
Ještě předtím, než se zaměříme na samotný „velký pekárenský incident“, který v roce 1857 vyústil v bezprecedentní otravu pěti stovek převážně evropských obyvatel Hongkongu, musíme si přiblížit situaci v Číně.
Obchodní zájmy Velké Británie v Asii a dynastie Čching vládnoucí čínskému císařství se ve 40. letech 19. století dostaly do konfliktu a přerostly v otevřený ozbrojený střet. Vše se točilo okolo celních bariér a regulací, které čínské císařství uvalilo na britské obchodníky. Nejvýznamnější položkou bylo přitom opium, které Britové dováželi do Číny z Indie. Masové používání této omamné látky začalo ničit čínskou společnost a císař se proto rozhodl prodej opia zakázat. Pro Brity to samozřejmě znamenalo velké finanční ztráty a rozhodli se vynutit si právo na prodej opia silou. V roce 1839 tak vypukla tzv. opiová válka.
Britové v této válce zvítězili. Kromě legalizace dovozu a konzumace opia jim byl postoupen také Hongkong. První opiová válka sice skončila v roce 1842 ale napětí mezi čínskou společností a evropskou menšinou se značně zvýšilo a čínský nacionalismus nabral na síle. K drobným incidentům docházelo i v následujících letech a v roce 1856 potom vypukla druhá opiová válka. A právě do tohoto období spadá zmíněný incident s otráveným chlebem.
Velká pekárenská aféra
Na začátku roku 1857 žili v Hongkongu kromě evropských kolonistů také příslušníci čínské elity, kteří s Evropany obchodovali a spolupracovali. Ve městě Victoria, ve své době de-facto hlavním městě ostrova, měl svoji pekárnu také Cheong Ah-lum. Mimo jiné pekl chleba evropského typu, který si kupovali právě Evropané. Dne 15. ledna 1857 však všichni ti, kteří jej toho dne ochutnali, tedy asi 500 lidí, začali pociťovat příznaky otravy. Všem bylo nevolno a silně zvraceli.
Analýza rychle ukázala, že chléb byl otráven oxidem arsenitým. Jedná se o silně jedovatou látku bez chuti a zápachu. Fakt, že nikdo ten den nezemřel, je paradoxně důsledkem toho, že v těstě bylo této látky příliš mnoho. Vysoká koncentrace totiž vyvolala zvracení, což zabránilo smrtelným otravám. Stačilo by, aby bylo v těstě látky třeba poloviční množství a oběti by se počítaly na stovky.
John Bowring, guvernér Hongkongu v době pekárenské aféry.
Bez ohledu na to, že nikdo nezemřel, britské úřady začaly samozřejmě incident vyšetřovat. Ukázalo se, že majitel pekárny hned ráno odcestoval do Macaa. Tam byl však zadržen a navrácen do Hongkongu. Britové měli okamžitě jasno: Cheong Ah-lum byl ve skutečnosti čínský nacionalista a spáchal teroristický čin při němž chtěl zabít co nejvíce Evropanů.Veřejnost volala po okamžitém přísném potrestání nebo rovnou po lynči.
Soud ale postupně začal objevovat fakta, která vinu majitele pekárny zpochybňovala. Za prvé chyběl jakýkoliv přímý důkaz, že jde o nacionalistu, a navíc by tímto činem přišel o živobytí, které mu velmi slušně vynášelo. A především, příznaky otravy měly i jeho dvě děti. Soud proto podnikatele osvobodil. To nicméně nebránilo Britům v tom, aby stále volali po jeho likvidaci a jeden britský poslanec dokonce prohlásil, že by bylo mnohem lepší pověsit nevinného než riskovat, že žádný viník nalezen nebude. To by totiž Británii ztrapnilo.
Cheong Ah-lum byl tedy na svobodě, Hongkomg musel ale opustit a až do konce života žil jinde. Skutečná příčina otravy nebyla nikdy odhalena. Existují v zásadě tři verze. Podle té první šlo skutečně o akci nacionalisty, který jednal buď sám, nebo na něčí příkaz. Mohlo jít o některého ze zaměstnanců pekárny. Druhou možností je konkurenční boj. Za třetí potom mohlo jít i o náhodu. Některý ze zaměstnanců mohl z nedbalosti zaměnit jed za levná sladidla, která se v pekárně používala. Jen o rok později se koneckonců přesně to samé stalo přímo v Británii, konkrétně v Bradfordu, tam ovšem skutečně 20 lidí zemřelo.
Otravě z chleba byla přičítána některá úmrtí, ke kterým v Hongkongu došlo v následujících týdnech a měsících. Týkalo se to i manželky guvernéra. Je ovšem těžké rozhodnout, zda šlo skutečně o úmrtí v souvislosti s otráveným chlebem. Velká pekárenská aféra dodnes zůstává tak trochu záhadou.
