Článek
Den a noc na Mezinárodní vesmírné stanici
Naše největší zařízení, které jsme kdy dostali do vesmíru, obíhá planetu v průměrné výšce 400 km po dráze tvaru elipsy. Rychlost, s jakou se pohybuje, je dle pozemských měřítek skutečně úctyhodná. Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) letí rychlostí 27 600 km/h.
Zatímco otáčení naší planety lze popsat údajem o rychlosti s hodnotou téměř 1700 km/h. Výsledkem je jedna otočka trvající 24 hodin. Tato doba je rozdělena mezi den a noc s tím, že délka obou částí celého dne sice závisí na přesné poloze, v zásadě jde ale o rozdělení relativně rovnoměrné. Tomu je také přizpůsoben lidský organismus.
Vynechejme nyní specifika polárních oblastí a řekněme si, že lidské tělo je navyklé na určitý biologický rytmus označovaný jako cirkadiánní. V průběhu dlouhého biologického vývoje jsme se zkrátka naučili reagovat na úroveň světla. Ve dne jsme aktivní, v noci spíme.
Spánek na Mezinárodní vesmírné stanici
Narušení cirkadiánního rytmu
Každý, kdo někdy cestoval přes několik časových pásem anebo třeba pracoval na směny, dobře ví, že když tento cirkadiánní rytmus narušíme, naše tělo bude zmatené. Někdo je na tyto změny citlivější více, jiný méně. Obecně ale platí, že náš organismus se zmást nenechá a dobře ví, že je něco jinak.
Vraťme se nyní na Mezinárodní vesmírnou stanici. Při uvedené rychlosti oběhne stanice Zemi za 24 hodin hned 15krát. To znamená, že světlo a tma se tam střídají po 45 minutách. Představte si, že během jednoho dne uvidíte z okna 15 východů a 15 západů slunce. Není možné, aby se to na astronautech nepodepsalo.
Režim na stanici je proto nastaven tak, aby dopady tohoto nestandardního stavu byly co nejmenší. Nejde rozhodně jen o pohodlí astronautů, narušení biologických rytmů může vést i ke snížení výkonnosti a pozornosti, větší chybovosti při provádění nejrůznějších úkonů apod.
Režim na stanici
Důležitým prvkem pro zajištění hladkého chodu stanice je volba časového pásma. Stanice ISS funguje v pásmu tzv. koordinovaného světového času (UTC). Jedná se o určitý mezinárodní standard a je třeba si uvědomit, že ve stejném režimu musí fungovat i veškerá podpora zde na Zemi.
Volba jednotného času je ale tím jednodušším ze všech potřebných opatření. To nejdůležitější je správné řízení osvětlení a nastavení pracovního režimu. Astronauté mají na spánek určené okno v délce 8,5 hodiny. Ale popořádku.
Pracovní den na ISS začíná budíčkem v 6 hodin ráno UTC a „večerka“ je ve 21:30 UTC. Jak již bylo řečeno, bez ohledu na to, jaký čas ukazují astronautům jejich hodinky, každých 45 minut se střídají světlo a tma. Pracovní den je na ISS rozdělen na tři části. V té první svítí LED světla v interiéru (ta nahradila původní zářivky) a jsou nastavena na vysoký jas. V druhé části dne se často mění na modré světlo, které podporuje soustředění při práci vyžadující plnou koncentraci a „k večeru“ zase vydává osvětlení tlumenější světlo teplých barev. Během spánku jsou potom světla výrazně ztlumena.
Na spánek má každý astronaut vyčleněnou svoji kóji, kde je možné vytvořit absolutní tmu. I přesto ale není spánek tak jednoduchý, neboť vysokoenergetické záření dopadající na sítnice astronautů vytváří nepříjemné „záblesky“ bez ohledu na to, že je kolem úplná tma.
Není tajemstvím, že citlivější astronauté si musí ke spánku občas pomoci léky na spaní. Život na ISS není zkrátka žádný med, a i odpočinek se zde pojí s nejedním problémem.
