Článek
„Vánoce“ předkřesťanské
Není žádným tajemstvím, že křesťanské Vánoce staví na starých pohanských slavnostech spojených s příchodem zimního slunovratu. Pro tehdejší společnost šlo o nesmírně významné období, kdy temnota začala ustupovat a světlo opět nabíralo na síle. Lidé to také tenkrát dovedli řádně oslavit, konaly se hostiny, nejrůznější reje masek apod.
Skutečné Vánoce, tedy oslavy narození Ježíše Krista, jsou v literatuře doložené z poloviny 4. století našeho letopočtu. Ve skutečnosti bylo předtím slavení narození Ježíše Krista stejně jako jakýchkoliv jiných božstev křesťany spíše odmítáno nebo vysmíváno. Kristův život byl mnohem důležitější než jeho narození.
Proč prosinec?
Je známo, že Bible přesné datum Ježíšova narození neudává. Nejrůznější křesťanští myslitelé (např. svatý Augustin) se snažili toto datum určit na základě nejrůznějších výpočtů odvozených např. od svátku Zvěstování Panny Marie, který připadá na jarní rovnodennost, tedy dobu devět měsíců před koncem prosince…
Současně zní realisticky i hypotéza, že Římané byli historicky zvyklí slavit narozeniny významných lidí vždy společně s jiným svátkem. Tak proč nevyužít oslavy zimního slunovratu a nepřipojit k němu i Ježíšovy narozeniny? Anebo jde o kombinaci těchto dvou důvodů? Ať tak či onak, Vánoce se slaví 25. prosince (náš Štědrý den mimochodem není žádným církevním svátkem, je pouze dnem vigilií, tedy přípravy na skutečný svátek).
Pro zajímavost: z některých starověkých pramenů plyne datum Ježíšova narození na 17. listopad a pokud měli být v tu dobu pasáčci se zvířaty na pastvě, muselo by jít o jaro. Ve skutečnosti pak není jistý ani rok Ježíšova narození, velmi často se udává třeba rok 3 př. n. l. Nás ale více než tato akademická diskuse zajímá podoba Vánoc. Koneckonců, některé křesťanské církve slaví Vánoce jindy a některé okrajovější proudy je dokonce neslaví vůbec (viz Svědkové Jehovovi).
Oslavy Vánoc v proměnách času
První zmínku o Vánocích lze nalézt v řeckém kalendáři z roku 354, je ale možné, že byly připomínány již o něco dříve. Nelze si samozřejmě představovat, že si tenkrát lidé postavili do síně stromek a zabalili si pod něj dárek třeba v podobě olivového oleje, tógy nebo řecké amfory. Vánoce měly podobu bohoslužeb a procesí, případně hromadných oslav a veselic.
Původní Vánoce měly hodně společného s pohanskými svátky a jejich podobou, církev si nepochybně uměla dobře spočítat, že zakazováním oslav by si u lidí popularitu příliš nezískala, a proto se raději rozhodla oblíbené oslavy naopak využít ve svůj prospěch a popularizaci křesťanství jako takového.
I v dalších staletích byly oslavy Vánoc hromadnou a společenskou událostí, byť se její přesná podoba měnila v čase i podle místa. Vánoce se neodehrávaly doma, nýbrž v kostelích, v průvodech a při společných oslavách.
Vánoce v rodinném kruhu jsou záležitostí mnohem pozdější. V 15. století se začala objevovat tradice obdarovávání ostatních jako připomínka toho, že sám Kristus byl božím darem lidstvu. V 18. století se potom začaly oslavy přesouvat do rodin a domácností, pravděpodobně v souvislosti s tím, že doba začala obecně dbát více na soukromí a intimitu rodinného kruhu.
I díky tomu se Vánoce stále více sekularizovaly a jsou dnes svátkem spíše světským než křesťanským, alespoň v dnešní západní civilizaci. Možná právě tento přechod z veřejných oslav do rodin je tím, co vůbec nejvíce symbolizuje změnu charakteru Vánoc v průběhu historie. Z jistého úhlu pohledu se jedná o změnu větší, než jakou přineslo převzetí starých pohanských oslav křesťanstvím. Změna se zkrátka nevyhýbá ani tradicím jako jsou Vánoce.
