Článek
Pochoutka jménem olomoucké tvarůžky
Olomoucké tvarůžky, kterým se říká též syrečky či po hanácku „tvargle“, jsou vyrobeny z kyselého tvarohu s nízkým obsahem tuku a patří do kategorie tzv. zrajících stolních sýrů. Ještě zajímavější je potom fakt, že syrečky jsou ve skutečnosti jediným skutečně českým sýrem.
My je dnes známe v podobě malých bochánků, které se po vybalení z alobalu ohlásí svojí nezaměnitelnou vůní. Právě kvůli ní je řada lidí nemůže vidět ani z dálky. Ani ti největší odpůrci však nemohou syrečkům upřít vysoký obsah bílkovin i vápníku a také nízký obsah tuku. Pojďme se nyní podívat na to, kde se olomoucké syrečky vlastně vzaly.
Historie olomouckých tvarůžků
Hned na začátek prozradíme, že olomoucké tvarůžky nepochází z Olomouce. Syrečky sice pocházejí z okolí tohoto města, zeměpisné označení podle hanácké metropole získaly ale proto, že se zde prodávaly na trzích a mířily odtud dále.
První zmínku o tomto speciálním sýru najdeme v záznamech ze 16. století. Již tehdy lidé oceňovali jejich chuťové a aromatické vlastnosti. Jedním z důvodů popularity tvarůžků byl také fakt, že se skvěle hodily do nabídky hospod. Tvarůžky a pivo totiž vytvářejí takřka dokonalou kombinaci. Netrvalo dlouho a v celém kraji byste snad nenašli zájezdní hostinec, kde by tuto pochoutku nenabízeli. Syrečky se dokonce vyplácely jako mzda. Jedna z listin z roku 1601 udává, že při kopání studny dostávali dělníci za každý vykopaný sáh, tedy necelé dva metry, jeden zlatý a dvě kopy syrečků.
Dnes již asi nenajdeme místo, kde se syrečky objevily vůbec poprvé. Víme ale, že v 18. století se jich nejvíce vyrábělo ve vsi Hněvotín. V druhé polovině 19. století se pak centrem výroby tvarůžků staly Loštice. A právě zde založil roku 1876 svoji továrnu Josef Wessels. Ten od začátku připravoval svého syna Aloise na to, že továrna jednou připadne jemu. K tomu taká v roce 1897 došlo, a právě Alois Wessels začal syrečky vyrábět skutečně ve velkém.
Výroba olomouckých tvarůžků okolo roku 1920 v továrně pana Langera
Olomoucké syrečky ve 20. století
Z olomouckých trhů mířily tvarůžky na všechny světové strany a zájem byl stále větší. Ve 20. letech 20. století se firma mechanizovala a produkce ještě vzrostla. Syrečky přitom nemířily jen na české stoly, ale také do Rakouska, Maďarska nebo třeba na Balkán. Ve dvacátých letech se objevila další velká novinka, konkrétně balení tvarůžků do celofánu. Díky němu se daly syrečky skladovat, aniž by byly cítit po celém bytě. Mnohem snazší byla také manipulace s nimi.
Po převratu v roce 1948 se všechny továrny na tvarůžky sloučily do jednoho národního podniku a pro tvarůžky to skoro znamenalo konec. Do vybavení se neinvestovalo a kvalita produkce klesala. Po sametové revoluci se naštěstí továrny vrátily potomkům původních majitelů a ti z tvarůžků opět udělali onu jedinečnou delikatesu. V roce 2010 se označení Olomoucké tvarůžky stalo na popud Evropské komise chráněným zeměpisným názvem. Nikde jinde než na Olomoucku se tvarůžky vyrábět nemohou.
Olomoucké tvarůžky jsou značkou, kterou nyní chrání i evropské zákony
V Olomouci si tvarůžků považují. Olomouc je na své tvarůžky hrdá a každoročně se zde koná tvarůžkový festival plný nabídky pochutin z tvarůžků v kombinaci s místními řemeslnými pivy. Přímo v Lošticích můžete navštívit muzeum tvarůžků a velkou zajímavostí je tvarůžková cukrárna nabízející netradiční tvarůžkové moučníky.
Pokud máte olomoucké tvarůžky rádi, o jejich kvalitách vás nemusí nikdo přesvědčovat. Pokud jste jim dosud na chuť nepřišli, asi se to nezmění. Ať tak či onak se ale jedná o jedinečnou součást naší gastronomické historie a kultury.
Zdroje informací:
