Článek
Co dělal ponocný
Pozici ponocného začala města a obce obsazovat v průběhu 14. století. A jaká byla náplň jeho práce? Většina lidí má dnes ponocného spojeného s pravidelným vyvoláváním aktuálního času. Představujeme si, že každou hodinu spustil klasický chvalozpěv, který tak dobře známe z filmů a knih. Např. v tomto znění:
„Chval každý duch Hospodina i Ježíše, jeho syna: odbila desátá hodina. Opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému škoden: odpočiňte s pánem Bohem.“
Ve skutečnosti se ale toto vyvolávání lišilo podle konkrétní obce. Někde ponocný skutečně vyvolával každou hodinu, jinde třeba jen dvakrát za noc. Byla také města nebo vesnice, kde ponocný nemusel vyvolávat vůbec. Rozhodně totiž nešlo o tu nejdůležitější část jeho povolání.
Od samého počátku byl ponocný především hlídačem a strážcem. Ostatní občany měl chránit před nekalými živly i přírodními katastrofami. Když bylo potřeba, sledoval stav vody v řekách a potocích, případně pozoroval, zda někdo nejde krást. Tím úplně nejdůležitějším úkolem ponocného bylo ale protipožární hlídkování. V době, kdy se k topení či vaření používal otevřený oheň a současně byla většina domů ze dřeva a slámy, šlo o činnost nesmírně důležitou.
Povolání ponocného vydrželo v některých oblastech ještě do začátku 20. století.
Těžká služba ponocného
Práce ponocného nebyla rozhodně pro každého. Byly pro ně vybíráni lidé v dobré fyzické kondici, s dobrým zrakem a ideálně i s vojenskými zkušenostmi. Ponocný musel být schopen postavit se zločinci, stejně jako začít hasit požár a často i zpívat. To všechno musel být připraven dělat v mrazu i v horku, za deště i krupobití.
Před nepřízní počasí ho mohl ochránit teplý, nepromokavý kabát. Pro případ souboje byl potom ozbrojen, ne zřídka jej doprovázel i pes. Typickou zbraní ponocných byla halapartna. Důvod byl ryze praktický, s halapartnou šlo bojovat, ale stejně tak s ní bylo možné začít rychle strhávat hořící kusy střechy.
Je tedy zřejmé, že ponocný vykonával velmi důležitou a velmi zodpovědnou práci. Leckdo by si totiž mohl pomyslet, že za ní byl také odpovídajícím způsobem zaplacený. Opak je ale pravdou. Práce ponocného byla ve skutečnosti placená poměrně špatně a hlásili se proto do ní spíše lidé z chudých poměrů.
Je samozřejmě také pravdou, že ne každý ponocný pracoval stejně svědomitě. Někteří začínali svoji službu rádi v hospodě, především pak v zimním období. Nejen, že potom už jen těžko rozeznávali, kolik je hodin, natož aby o tom zpívali. Zbytek služby tak čas od času prospali pod stromem. Tak je tomu ale v každém povolání až do dnešních dnů.
Zdroje:
