Článek
Býčí mravenci
Jedním z nejpozoruhodnějších zástupců tohoto rodu je myrmecia midas, druh proslulý nejen svou velkou velikostí a obávaným žihadlem, ale především unikátními schopnostmi, které vědce dlouho fascinovaly. Tento mravenec byl totiž pro vědce dlouho záhadou. Perfektně se orientuje v úplné tmě a nepoužívá přitom feromonové stopy. Jak to dokáže?
Býčí mravenec je poměrně velký, dělnice dorůstají délky kolem 13 až 15 milimetrů a královny mohou měřit dokonce až 19 milimetrů. Typické je jeho zbarvení: červená hlava a hruď kontrastuje s černým zadečkem. Velké složené oči jim pak poskytují vynikající zrak, který je naprosto klíčový pro jejich noční aktivity. A to není u mravenců zrovna typické.
Stejně jako ostatní mravenci tohoto rodu, i druh Myrmecia midas disponuje extrémně silným a bolestivým žihadlem. Jsou navíc známí svou agresivitou a teritoriálním chováním. Pokud se vetřelec přiblíží příliš blízko k jejich hnízdu, mravenci neváhají zaútočit, a dokonce narušitele pronásledovat.
Někteří mravenci rodu Myrmecia se dokážou orientovat podle Měsíce.
Noční mravenec
Na rozdíl od mnoha jiných druhů mravenců vyrážejí dělnice býčích mravenců za potravou pod rouškou noci. Šplhají na stromy, kde sbírají jejich mízu a loví jiný hmyz. Jak se ale orientují? Zapomeňte na feromonové cestičky, které často používají jiné druhy mravenců. Býčí mravenci mají jiné schopnosti.
Zatímco denní druhy hmyzu běžně využívají sluneční světlo a jeho polarizační vzory k orientaci, u nočních živočichů byla existence této schopnosti dlouho předmětem vědeckých debat. Výzkumy ale nakonec potvrdily, že býčí mravenci skutečně využívají polarizované měsíční světlo jako spolehlivý noční kompas.
I když je měsíční svit mnohonásobně slabší než sluneční záření, tito mravenci dokážou urazit velké vzdálenosti v temném lese, vylézt na stromy a bezpečně se vrátit zpět do hnízda bez bloudění. Jejich úspěšnost v navigaci je tak vysoká, že k bloudění u nich dochází jen velmi výjimečně.
Pravděpodobně jde o kombinaci několika způsobů orientace. Konkrétně je to průběžné vyhodnocování kroků a směrů, využívání okolních stromů a krajinných prvků jako pevných orientačních bodů a zmíněná lunární polarizace, což je pro ně klíčový nástroj pro udržení správného kurzu pod noční oblohou.
