Článek
Zvířata ve vesmíru
Dvě nejslavnější zvířata, která se kdy podívala do kosmického prostoru jsme již zmínili. Přesto je na místě doplnit několik podrobností. Lajka je někdy mylně označována za prvního živého tvora ve vesmíru. Ve skutečnosti byla ale „jen“ prvním živým tvorem na oběžné dráze. Již před ní získalo status astronauta několik jiných zvířat.
Těmi vůbec prvními živočichy ve vesmíru byly octomilky startující ze Spojených států. Na staré německé raketě V-2 překonaly oficiální hranici vesmírného prostoru ve výšce 100 km nad zemí. Stalo se to v roce 1947. Následovala opice, konkrétně makak, a v roce 1951 i sovětští psi Dezik a Cygan.
Na konci 40. a na začátku 50. let bylo vysílání zvířat do vesmíru nesmírně důležité, neboť lidé o účincích stavu beztíže a dalších specifik pobytu mimo zemskou atmosféru nevěděli prakticky nic. Zvířata měla zkrátka vydláždit cestu prvním lidským astronautům. Zmíněná Lajka startovala na konci roku 1957 a šimpanz Ham v roce 1961, tedy ve stejném roce, ve kterém se Jurij Gagarin stal prvním člověkem ve vesmíru. I tak ale bylo stále co studovat, to se koneckonců nezměnilo dodnes. Nepříliš známou věcí potom je, že živé tvory do vesmíru nevysílaly v té době jen Spojené státy a Sovětský svaz, nýbrž i další země. Jednou z nich byla Francie.
Pařížanka míří do vesmíru
Na začátku 60. let se francouzská vesmírná agentura CERMA rozhodla jít jinou cestou než Sovětský svaz se svými psy a Spojené státy se svými lidoopy. Francouzi se rozhodli pro kočky. Hlavním důvodem byl fakt, že kočky se v té době používaly jako modelový živočich v neurofyziologii. Zaměstnanci CERMA tak v pařížských ulicích odchytili celkem 14 toulavých koček a začali je cvičit jakožto zvířecí astronauty.
Výcvik zahrnoval v kočičím případě zvykání si na fixovanou polohu v těsném prostoru nebo na přetížení. Kočky mimochodem zažívaly při výcviku přetížení až 9.5 G, což je více, než museli překonat astronauté letící k Měsíci. Kočky v této fázi neměly žádná jména. Důvod byl ten, aby si k nim personál nevytvořil příliš silný citový vztah. Kočky byly proto raději označovány pouze nicneříkajícím číslem. Ta, která se měla brzy vydat tam, kam se dosud žádná kočka nevydala, nesla označení C341.
Félicette, kočičí astronautka. Na fotografii je na jejím čele patrná voperovaná elektroda.
Historický let a krátká kočičí sláva
Pro kočku C341 nastal „Den D“ 18.října 1963. Byla umístěna do kapsle sedící na vrcholu rakety Véronique. Již předtím jí byly do hlavy implantovány malé elektrody, které snímaly její mozkovou aktivitu. V 8:09 ráno odstartovala nosná raketa z francouzské vojenské základny v severozápadním Alžírsku. Raketa vylétla do výšky 157 km a poté se od ní kapsle oddělila a pomalu začala padat zpět k zemi. Po několika minutách se již začala opět blížit k zemskému povrchu, padáky se však otevřely tak, jak bylo původně plánováno, a kočka byla brzy z kapsle vyproštěna, živá a zdravá.
Kočičí astronautka se dostala do všech francouzských médií a užívala si svoji chvilku slávy. Novináři z nějakého důvodu automaticky předpokládali, že jde o kocoura a začali mu říkat Félix. Když bylo upřesněno, že jde o samičku, přejmenovali ji na Félicette. Žádného důchodu se ale kočičí celebrita Félicette nedočkala. Součástí experimentu bylo i studium vnitřních orgánů při hledání jakýchkoliv fyziologických změn, které mohly být letem způsobeny. Jinými slovy, asi dva týdny po startu přišlo na řadu utracení a pitva.
Na Félicitté se ale nezapomnělo. Sice dnes není tak známá jako Lajka nebo Ham, v roce 2019 jí byla přesto odhalena bronzová socha v kampusu International Space University ve francouzském Strasbourgu.
