Článek
Neutěšená realita první republiky
Za laskavými černobílými komediemi i osobním kouzlem prezidenta Masaryka se ukrývala realita běžného života, která byla pro poměrně velkou část obyvatel na hony vzdálená naší představě idylické doby. Nešlo také o období, které by bylo neustále stejné a neměnné. Doby po první světové válce byla pro obyvatele nově vzniklého Československa asi vůbec nejtěžší.
Ekonomika byla zdevastována válkou a domů se vracely desítky tisíc mužů. Ti byli mnohdy fyzicky či psychicky zmrzačení a jejich návrat k běžné práci byl buď nemožný, nebo minimálně extrémně obtížný. Do toho musel stát bránit svoji celistvost proti Polsku a Maďarsku. V této době nebyl pojem hlad vůbec žádnou nadsázkou, nýbrž nebezpečím, které hrozilo nemalé části obyvatelstva.
V této době měly chudinské kolonie skutečně podobu chýší postavených ze zbytků nalezených při demolicích nebo na skládkách. Chatrče z vlnitého plechu nebo kartonů stály na rozbahněných plochách bez zpevněných přístupových cest, bez tekoucí vody a samozřejmě i bez elektřiny, což však v této době nebylo zas až tak zvláštní. V těchto nuzných podmínkách se v jedné místnosti tísnily celé rodiny a své večery trávily u otevřených ohnišť nebo starých kamen opatřených improvizovaných komínem. O jídelníčku jako takovém nelze v této době u chudých lidí vlastně vůbec mluvit. Někdy neměli k jídlu vůbec nic, jindy jen suché pečivo, slabý vývar nebo třeba luštěninovou kaši. Jídelníček zkrátka diktovalo to, co bylo k dispozici.
Lepší ale ne dobré
Dvacátá léta však přinesla posílení ekonomiky a normalizaci fungování státu. To se pozitivně projevilo i v situaci, které čelili tehdejší chudí. Často opakované tvrzení o jedné z nejvýkonnějších ekonomik světa je sice z větší části pouhým mýtem, i tak lze ale mluvit o nejlepším období první republiky. I to je ale třeba vnímat v dobovém kontextu. Znamená to, že nízkopříjmové vrstvy, převážně z dělnického prostředí, musely překonávat celou řadu obtíží.
Chudinské kolonie se začaly projektovat centrálně, vyrůstaly unifikované obytné buňky nebo se používaly staré železniční vagóny. I to znamenalo nárůst komfortu a kvality bydlení. Také doslovná smrt hladem už přestala hrozit i těm úplně nejchudším. I tak ale byla v chudých rodinách stále poměrně běžná podvýživa a problémy plynoucí z nedostatečně bohaté stravy.
Základ jídelníčku tvořily v této době především polévky, konkrétně ty zeleninové. Masové vývary byly výjimečné. To samé platí o masitých jídlech. Maso se na stole objevovalo pouze v neděli a ani to neplatilo vždy. Chudé rodiny žily doslova od výplaty k výplatě a na takový luxus jako bylo maso zbyly peníze spíše výjimečně. Klasikou byl naopak chléb, ten se jedl suchý nebo posolený. Máslo bylo záležitostí bohatších domácností. Po polévce přicházela na řadu jídla sladká, která si dnes spojujeme především s dezerty. V chudých domácnostech ale i je často nahrazovaly brambory nebo pohanka.
Mezi další levná, a přitom dostatečně vydatná jídla patřily třeba knedlíky s vajíčkem, lepenice, nudle s mákem apod. Pila se potom čekanková káva, tzv. cikorka, která měla nahrazovat klasickou černou kávu dostupnou bohatším.
Je na místě zmínit i další fenomény, které s životem chudiny za první republiky souvisely. Šlo o vysokou dětskou úmrtnost, nedostatek lékařské péče nebo dětskou práci. I to se ale pomalu zlepšovalo.
Popis tehdejší sociální situace nemá první republiku dehonestovat, naopak, slouží jí ke cti, že dokázala situaci svých chudých postupně zlepšovat. Proces se bohužel značně zpomalil příchodem světové hospodářské krize a následně i vzestupem hitlerovského Německa. První republika si tedy zaslouží náš obdiv, možná ale ne z důvodů, která má většina lidí na mysli.
Zdroje informací: https://www.poznatsvet.cz/clanek/zivot-za-prvni-republiky.html
