Článek
Timmyho příběh
Uvízlého keporkaka Timmyho se podařilo vyprostit z pláže, na volném moři však pravděpodobně uhynul. To je v kostce souhrn příběhu se smutným koncem, který zaujal celý svět. Poslední fázi záchranné operace doprovází kontroverze a na hlavu soukromé společnosti, která se jí ujala poté, co oficiální úřady své pokusy vzdaly, se snáší z řady důvodů silná kritika. To ale není na celém příběhu to nejpodstatnější.
Hlavní otázkou je, co vlastně kytovce vede k tomu, že vyplují na pláž, odkud se pak nemohou dostat. Teorií je několik, žádná ale není stoprocentně vyčerpávající. Často se mluví o tom, že hluk způsobovaný lodními šrouby ztěžuje kytovcům orientaci. Ze stejného soudku je teorie, že podmořské výbuchy, např. při těžbě, přímo fyzicky narušují mozkové centrum zodpovědné za orientaci. Má to ale háček, z nálezů víme, že velryby končily na plážích už před stovkami nebo tisícovkami let. A to v moři žádné lodní šrouby hluk nedělaly.
Další kandidátem na vysvětlení jsou nemoci. Odborníky znepokojuje to, že u některých kytovců nebo třeba u delfínů byla v poslední době několikrát prokázána brucelóza, tedy především nemoc hospodářských zvířat. Jak se do kytovců dostala? To nevíme, je to ale zásadní a špatná zpráva. Podle některých vědců je to snaha vplout do mělkých vod a tam si odpočinout v případě nemoci a extrémní únavy, což potom pozorujeme v případě kytovců uvízlých na plážích.
Možná ale, že nejlepší by bylo se kytovců prostě zeptat. Zní to zvláštně, ale na dešifrování velrybích zpěvů se pracuje. A dosavadní výsledky jsou fascinující.
Domluvíme se někdy s těmito majestátními tvory?
O čem zpívají velryby?
V rámci projektu, který si klade za cíl zanalyzovat zpěvy velryb, byly prostudovány stovky hodin záznamů a na jejich základě lze zformovat zajímavé závěry. V první řadě, velrybí zpěv sestává z jednotlivých prvků, které se spojují do složitějších celků a témat. Je to stejné jako když my skládáme slova do frází, poté do vět a do větších celků. A stejně jako u lidí, i u keporkaků platí, že některé prvky jsou častější než jiné. A co víc, četnost jednotlivých prvků se řídí tzv. Zipfovým zákonem. Podle něj se nejčastěji používané slovo či prvek (u nás je to třeba „a“ nebo „z“) se v hlasovém projevu vyskytuje dvakrát častěji než druhé nejčastěji používané slovo, třikrát častěji než třetí nejpoužívanější apod. Zipfův zákon přitom známe zatím jen z lidské řeči, byť není vyloučené, že by jej šlo nalézt třeba u zpěvných ptáků. To ukáže až další výzkum.
Podle lingvistů je každopádně Zipfův zákon velmi důležitý. Jazyky, které se jím řídí, jsou pro lidské děti (a asi i mláďata keporkaků) nejjednodušší na učení.
Jsou tedy velrybí písně řečí tak, jak ji chápeme my? To by samozřejmě znamenalo převrat a ve chvíli, kdy by se nám podařilo ji přeložit, umožnilo by nám to s keporkaky nebo jinými kytovci mluvit. Odpověď zní ale záporně, nejde o řeč v pravém smyslu. Proč? Zpívají totiž jen samci a své písně opakují. V čase se mění, to ano. Staré motivy se mixují s novými nebo jsou jimi nahrazovány. Ostatní samci je mnohdy přebírají. Nejde tedy o to, že by sdělovali nějakou věcnou informaci. Spíš to vypadá jako když si lidé broukají písničky, které zrovna letí na YouTube.
Na druhou stranu z toho ale také neplyne nic o tom, jaký jejich myšlenkový svět ve skutečnosti je. Velrybám prostě nerozumíme. Zdá se, že jsou složitější než ostatní zvířata. Tomu jejich písně nasvědčují. Co to ale znamená? Do jaké míry jsou schopné uvažovat způsobem, který se podobá lidskému? A pokud napínáme snahy k záchraně velryby uvízlé na mělčině, je zcela legitimní otázka, zda děláme vůbec dobře. Neděláme to vyloženě proti její vůli? Co když na mělčině není náhodou ale vědomě a cíleně? Jediná správná odpověď na tuto otázku je, že nevíme. Zeptat se velryb ale asi moci nebudeme. Anebo ano?
