Článek
Co je johatsu?
Japonsko má něco přes 120 milionů obyvatel. Každý rok potom v zemi zmizí 80-90 tisíc lidí. Nemáme na mysli to, že se rodí méně dětí, než kolik lidí umírá. Není to ani o tom, že by se tito lidé stali obětí nějakého trestného činu nebo snad spáchali sebevraždu. Oni prostě zmizí, vypaří se, japonsky johatsu.
Lidé prostě a jednoduše jednoho dne zmizí. Odejdou z domu a už se do něj nikdy nevrátí. Jejich rodiny, přátelé či zaměstnavatelé od nich nedostanou žádnou zprávu, žádné vysvětlení. Když se vrátíme k číslům z úvodu kapitoly, je zřejmé, že se nejedná o žádnou anomálii a výjimečnou událost. Když to přepočítáme na Česko, je to jako by u nás zmizelo ročně asi 7500 lidí. To není málo.
Nabízí se samozřejmě otázka, co za tímto fenoménem stojí. Proč lidé tímto způsobem dobrovolně mizí? Důvody mohou být různé, většinu jich ale zastřešuje jedno specifikum japonské společnosti.
Reputace nadevše
Za dobrovolným zmizením člověka mohou být důvody, které nejsou ani náhodou specificky japonské: domácí násilí, vztahové či finanční problémy apod. V japonské společnosti se ale mnohdy projevují jinak než v té evropské. V Japonsku je kladen velký důraz na pracovní výkonnost, to je poměrně známá věc. Stejně tak je ale pro tamní společnost charakteristická starost o osobní a rodinnou pověst. Ta je pro Japonce extrémně důležitá, a proto existuje jakýsi „blok“ řešit problémy otevřeně.
Řada lidí tak dospěje do stavu, kdy jako jediné možné řešení vidí kompletní restart svého života. Beze slova vysvětlení se odstěhují do úplně jiného města a snaží se tam začít nový život. Nejde ale jen o to, proč se lidé k útěku uchylují. Neméně zajímavé je, jak je něco takové v dnešní době vůbec možné.
Japonská společnost má řadu specifik.
Japonsko a soukromí
Japonsko je na jednu stranu technologickou velmocí a s nadsázkou lze říct, že k internetu je tam připojena každá rychlovarná konvice. Jak tedy může člověk zmizet tak, že ho nikdo nenajde? Odpověď na tuto otázku se skrývá v dalším specifiku japonské společnosti: ve velmi robustní ochraně soukromí.
V první řadě fenoménu johatsu napomáhá fakt, že opuštění dosavadního života není pro dospělého člověka nelegální a policie bude brát oznámení o pohřešovaném vážně jen v případě, že má podezření na spáchání trestného činu nebo ohrožení života. Pokud vše nasvědčuje tomu, že dotyčný odešel dobrovolně, vůbec nebude oznámení řešit. Stejně tak je pro příbuzné prakticky nemožné získat informace z banky nebo od úřadů. Většinou jim tak nezbývá nic jiného, než si najmout soukromého detektiva, ale ani ten často nic nezmůže. Ti, kteří chtějí zmizet, na to navíc často nejsou sami. Pomáhají jim yonige-ya.
Yonige-ya
Překlad yonige-ya by mohl znít jako „noční stěhováci“. Jde o firmy, jejichž pracovníci dorazí k dotyčnému v době, kdy nikdo jiný není doma, bleskově naloží, co je potřeba, a odvezou jej jinam. U toho ale jejich služby nekončí. Tyto firmy jsou schopné pomoci člověku začít nový život, někdy dokonce i s novou identitou.
Jejich činnost není nelegální, to by byla pouze v případě, že by šlo o trestný čin. Na druhou stranu jsou ale terčem kritiky, neboť pomáhají lidem utíkat od odpovědnosti. Yonige-ya ale říkají, že zde nejsou od toho, aby někoho hodnotili a říkali mu, co je správné a co ne. Každý má své důvody, někdy je to třeba domácí násilí.
Fenomén johatsu je nedílně spjatý s japonskou společností, je důsledkem jejích specifik. Může nám přijít zvláštní, možná až děsivý. Ale tak zkrátka japonská společnost funguje a pojem „kulturní specifika“ má v tomto případě konkrétní rozměr.
