Článek
Velekrab japonský
V hlubinách moře u břehů japonského souostroví žije bez nadsázky jeden z nejpozoruhodnějších tvorů naší planety. Stavbou svého těla a také jeho rozměry fascinuje biology i laiky již po staletí. Velekrab japonský, latinsky Macrocheira kaempferi, je totiž skutečný unikát. Drží rekord jako největší žijící členovec na světě. Je to především díky neuvěřitelnému rozpětí jeho končetin.
Přestože jeho kulovité tělo dosahuje velikosti zhruba basketbalového míče a má tedy průměr okolo 60 centimetrů, jeho nohy mohou v dospělosti dosáhnout rozpětí dosahujícího téměř čtyři metry. Tato fascinující anatomie mu vynesla mimo jiné i řadu přezdívek, přičemž ve svém „domovském“ Japonsku je často označován jako krab-pavouk.
Kdo velekraba objevil
Obyvatelé japonských ostrovů znali samozřejmě velekraba prakticky odjakživa, ale pro západní vědu jej poprvé popsal německý přírodovědec Engelbert Kaempfer na konci sedmnáctého století.
Velekrab obývá specifické oblasti Tichého oceánu, zejména tedy dno v okolí japonských ostrovů Honšú a Kjúšú. Preferuje hloubky od padesáti až do šesti set metrů, kde panuje nízká teplota vody a vysoký tlak, kterému je jeho tělo dokonale přizpůsobeno. Jeho krunýř je extrémně tvrdý a slouží jako účinné brnění proti predátorům, zatímco jeho dlouhé, štíhlé nohy mu umožňují pohybovat se po nerovném a bahnitém dně s nečekanou elegancí a lehkostí. Velekrab totiž neplave, jen chodí po dně.
Starý jako velekrab
Jednou z nejzajímavějších charakteristik velekraba japonského je jeho dlouhověkost. Odhady naznačují, že tito tvorové se mohou dožívat padesáti až sta let, což z nich činí jedny z nejdéle žijících bezobratlých živočichů v oceánu.
Během svého dlouhého života procházejí velekrabi složitým procesem svlékání starého krunýře, aby mohli dále růst. Tato fáze je pro kraba nejkritičtějším obdobím, neboť nové brnění je zpočátku měkké a zranitelné, než díky minerálům z mořské vody opět ztvrdne. Právě během růstu dochází k postupnému prodlužování nohou, které u samců bývají výrazně delší než u samic. Samci mají také mohutnější klepeta, která používají nejen k obraně a lovu, ale i při rituálních soubojích v období páření.
Velekrab japonský je opravdu velký.
Velekrab jako mrchožrout
Potravní strategie velekraba je primárně mrchožroutská. Tento fakt z něj činí jakéhosi „supa oceánského dna“. Proto je pro ekosystém velmi důležitý. Velekrab ale nepohrdne ani živou kořistí. Typicky se jedná o menší měkkýše, korýše či pomalu se pohybující ryby. Díky citlivým receptorům na končetinách dokáže detekovat chemické stopy potravy i v naprosté temnotě panující v hlubinách. Přestože vypadá děsivě, vůči lidem je tento krab v podstatě neškodný a jeho pohyby jsou v přirozeném prostředí spíše pomalé a rozvážné.
Vztah mezi člověkem a velekrabem japonským je ale složitější. Tento druh je vysoce ceněn v japonské gastronomii, kde je považován za vyhlášenou delikatesu. Jeho lov je však přísně regulován, aby nedošlo k vyčerpání populací, a v období páření platí jeho úplný zákaz. Na straně druhé se velekrab stal ikonou světových akvárií. Díky svému bizarnímu vzhledu a monumentálním rozměrům patří k hlavním lákadlům expozic v řadě světových měst. Chov v zajetí je však náročný, neboť vyžaduje simulaci vysokého tlaku a velmi nízkých teplot, což je technicky i energeticky nákladné.
Není ani velkým překvapením, že klimatická změna, oteplování oceánů a znečištění plasty zasahují i oblasti, kde velekrabi žijí. Změny teploty vody mohou ovlivnit dostupnost potravy i úspěšnost rozmnožování. Velekrab tak má před sebou nové výzvy, které bude muset překonat.
Zdroje informací:
