Článek
O co v návrhu jde?
Evropská komise v nedávných dnech představila návrh na snížení statusu ochrany vlků. Ti byli doposud přísně chráněni, nyní ale jejich počet začal rychle stoupat a problémy, které s nimi farmáři v celé Evropě mají, již nabývají příliš velkých rozměrů.
Zmíněný návrh, o němž bude samozřejmě hlasovat ještě Evropský parlament a následně jej budou schvalovat jednotlivé členské státy, si klade za cíl usnadnit řešení množících se případů vlků ničících stáda farmářů.
Není žádným překvapením, že na jedné straně zní potlesk a na druhé straně kritika. Ochránci přírody, kteří proti snížení ochrany vlků protestují, nezapomněli zmínit ani fakt, že na vlky má „pifku“ i sama předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Té totiž vlci zadávili oblíbeného poníka. Skutečná debata ale samozřejmě používá jiné argumenty.
Vlci působí problémy farmářům, současně ale regulují stavy přemnožené vysoké zvěře.
Jak je to s vlky v Evropě
Není samozřejmě smyslem tohoto textu stavět se na jednu či druhou stranu sporu. Nezaškodí ale představit si čísla, která o výskytu vlků v Evropě a jejich vlivu na okolní přírodu vypovídají.
V první řadě se podíváme na čísla a argumenty těch, kteří stojí za farmáři. Jestliže v roce 2015 žilo v zemích Evropské unie asi 12 000 vlků, nyní je to již přes 19 000 jedinců. To znamená nárůst plných 58 procent. Itálie, Německo, Řecko, Polsko a některé další státy mají na svém území dokonce přes tisíc vlků.
Tito vlci zabíjí na území EU každým rokem téměř 60 000 kusů hospodářských zvířat. Celková škoda se tak ročně pohybuje kolem 17 milionů eur, tedy asi 426 milionu korun. V zemích, kde žije větší počet divokých psů navíc dochází stále častěji k jejich nechtěnému křížení s vlky.
Ochranáři naopak tvrdí, že současný stav vlčí populace nelze v žádném případě nazvat přemnožením, a naopak stále ještě potřebuje ochranu. Snižování stavu vlků povede potom podle nich k přemnožení vysoké zvěře, což bude znamenat mimo jiné velké finanční škody na lesních porostech a zvýšený počet nehod na silnicích. Problémem je, že ačkoliv jsou tyto námitky nepochybně relevantní, v současné době je nelze vyčíslit, a tedy ani přímo porovnat se škodami, které vlci působí farmářům.
Co z toho plyne?
Názor na přístup k ochraně či naopak odlovu vlků si musí každý vytvořit sám. Co je však obecně platné, je to, že na jejich případě lze velmi dobře demonstrovat fakt, že v Evropě již vlastně žádná skutečně divoká příroda není. I tu, kterou za ni považujeme, člověk reguluje tak, aby vyhovovala hlavně jeho zájmům.
