Článek
Jaroslav Foglar a jeho geniální rozhodnutí
Spisovatel Jaroslav Foglar vytvořil celou řadu knih, které jsou dnes považovány za legendární klasiku. Těmi nejznámějšími jsou ale Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Příběhy chlapců z klubu Rychlých šípů a jejich dobrodružství při výpravách do tajemných Stínadel jsou pro Foglara ikonické. Není proto divu, že se čtenáři již od první chvíle snažili zjistit, kde Stínadla leží.
Jaroslav Foglar ale učinil jedno rozhodnutí, které se ukázalo být doslova geniálním: nikdy, až do své smrti v roce 1999 neřekl, kde Stínadla leží, resp. jak je vlastně stvořil. Tím podnítil fantazii čtenářů a každý z nich si je mohl do jisté míry „přivlastnit“. Hledání Stínadel bylo po generace motivem nespočtu dětských výprav a her.
Jak bylo řečeno, Foglar si vzal své tajemství do hrobu, to ale neznamená, že se nemůžeme pokusit záhadu rozlousknout. Jaký je tedy současný stav pátrání fanoušků po bájných Stínadlech?
Praha hraje prim
Vzhledem k tomu, že Jaroslav Foglar žil prakticky celý život v Praze, je logické hledat jeho inspiraci právě v hlavním městě. A co víc, Foglar se netajil láskou ke starým pohlednicím. To je možná indicie důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Co zde máme dále? Především klubovnu na Strossmayerově náměstí, ze které skrze Staré město. Je třeba si uvědomit, že v době, kdy Foglara formovaly první zážitky spojené s aktivitami jeho klubu, tedy v době po první světové válce, vypadala Praha jinak než dnes. Procházka večerním Starým městem znamenala ztemnělé, a především prázdné ulice osvětlované toliko plynovými lampami, průchozí dvory a dvorky, tmavá zákoutí…
Dává smysl, že právě tady se začaly vytvářet Stínadla. Řada odborníků na dílo Jaroslava Foglara se kloní k názoru, že za Stínadla lze považovat oblast uvnitř trojúhelníku daného polohou Václavského náměstí, Právnickou fakultou a Revoluční třídou. V oblasti nábřeží Na Františku existoval také dům zvaný Myší díra. A znalci Foglarova díla ví, že tajemný Širokko prchal právě ulicí zvanou Myší díra.
V neposlední řadě šlo o místa, která znal Foglar z pohlednic i v jejich staré podobě, tj. před pražskou asanací. Z tohoto mixu vznikla pravděpodobně Stínadla tak, jak je známe z knih. A Druhá strana, kde bydleli Rychlé šípy? Tu lze v tomto případě položit do prostoru Petrského náměstí. A mimochodem, Štvanice s tenisovými kurty, kde si tehdejší hoši přivydělávali sběrem míčků, je nedaleko… Jako třešnička na dortu potom působí fakt, že na rohu ulic Štupartská a Jakubská najdeme i kostel sv. Jakuba.
Jaroslav Foglar miloval staré pohlednice zobrazující Staré město před asanací. Stínadla jistě měla něco i něj
Do této oblasti spadá i ulice Řásnovka, kterou spisovatel přímo použil coby hlavní lokalitu knihy Tajemná Řásnovka. Tedy alespoň by se to tak mohlo jevit… V této knize je ovšem lokalita spojena také s průjezdy vlaků a ty v té skutečné Řásnovce nenajdeme. Tím se dostáváme k druhé teorii o původu Stínadel. Popi románové Řásnovky totiž odpovídá spíše hranici mezi Vršovicemi a Nuslemi. Foglar nedaleko odsud bydlel a s bratrem sem často chodil. Nemohou být Stínadla právě tady? A co „žižkovská teorie“, která vychází z toho, že jedinečnost a jistá drsnost této čtvrti mohla být předobrazem Stínadel a jejich obyvatel?
Mezi příznivci jednotlivých teorií se vedou mnohaleté a vášnivé spory. Finální odpověď podle všeho neexistuje a můžeme tak opět jen spekulovat. Co když je na každé teorii něco? Proč by nemohlo jít o „Jestřábův“ fiktivní svět, samozřejmě obohacený o prvky, které důvěrně znal. Mezi ty lze počítat i divoké klukovské party z okolí ulice Na Františku. Byli právě oni předobrazem Vontů?
Odkaz díla Jaroslava Foglara je stále živý
Stínadla a středověká popraviště
Jaroslav Foglar použil název čtvrti Stínadla pro jeho tajemnost. Funguje to i ve skutečnosti. Pokud je čtvrť nazvaná Stínadla, znamená to, že se na jejím místě kdysi popravovalo. Praha žádná svoje Stínadla nemá, na rozdíl třeba od Teplic nebo Tábora. To ale příliš neznamená. Foglar byl Pražák a Stínadla si jistě představoval v kulisách svého města. Pro všechny čtenáře jeho románů je zase „stínadelská“ nejistota součástí oné jedinečné atmosféry Foglarových knih.
