Článek
Historie ostrova Znovuzrození
V roce 1848 zmapovala ruská expedice ostrov uprostřed Aralského moře a dala mu jméno Ostrov cara Mikuláše. Ostrov měl plochu 240 čtverečních kilometrů a nejednalo se tedy o žádné zvlášť významné teritorium. Po bolševické revoluci 1917 změnil ostrov jméno na Vozrozhdeniya, neboli Znovuzrození. A právě v této době se začala psát děsivá kapitola historie ostrova.
Vojenský výzkum
Již na začátku 20. let se Rudá armáda rozhodla zřídit zde výzkumnou laboratoř pro vývoj biologických zbraní. Jednalo se o ideální místo, neboť leželo sice uvnitř Sovětského svazu, současně bylo ale od pevniny odděleno vodami obrovského jezera, tedy Aralského moře. Již ve 30. letech zde byly prováděny testy s tularémií a některými dalšími původci vážných chorob včetně antraxu, moru nebo třeba pravých neštovic.
Satelitní snímek postupně vysychajícího Aralského moře
Největší rozvoj základny
Sověti v této činnosti pokračovali i po druhé světové válce. V 50. letech byla laboratoř rozšířena a dostala jméno Aralsk 7. Původci antraxu či moru zde byli dokonce upravováni a připravováni pro vypuštění v případě třetí světové války. V roce 1991 však s rozpadem Sovětského svazu vědci laboratoř opustili, a ta začala chátrat. Stále se v ní ale nacházely extrémně nebezpečné látky a původci nemocí, v některých případech dokonce modifikovaní. Nádoby postupně korodovaly a korodují, stejně jako se v nich objevují jiné netěsnosti. Mnozí vědci se proto obávají nejhoršího.
Znovuzrození dnes
Po rozpadu Sovětského svazu se ostrov ocitl na hranici mezi Uzbekistánem a Kazachstánem, a právě Uzbekistán se nyní o základnu stará. V roce 2002 byla na ostrov vyslána americko-uzbecká expedice čítající 113 odborníků, kteří během této jediné výpravy neutralizovali až 200 tun antraxem kontaminované půdy.
I v dnešní době je zde celá řada míst, kde se nachází patogeny, včetně těch nejnebezpečnějších. Základna Aralsk 7 byla již za svého provozu svědkem mnoha nehod a úniků, o kterých v té době samozřejmě nesměl nikdo vědět, ostrov koneckonců nebyl ani na sovětských mapách. Riziko, že se patogeny rozšíří do okolí, je stále vyšší a vyšší, neboť základnu již neobklopuje voda, a je tak snadno přístupná pro zvířata i lidi.
Bakterie antraxu je ve formě spor schopná přežít v půdě třeba stovky let. Ještě dlouho bude proto ostrov představovat riziko. Pokud byste se dnes na ostrov dostali, našli byste trosky města Kantubek, kde v době největší aktivity základny žilo na 1500 lidí. Jsou zde také obrovské ruiny velkého letiště, které mělo dokonce čtyři přistávací dráhy. Počasí v okolí ostrova se totiž tak často měnilo, že bylo nutné pokaždé přistávat z jiného směru.
Ostrov Znovuzrození se zatím dostal do povědomí lidí především díky zobrazování ve videohrách. Nezbývá než doufat, že u toho zůstane a neobjeví se ve zpravodajství v souvislosti s epidemií té či oné choroby.
Zdroje informací:
