Článek
Nás však zajímá něco ještě pozoruhodnějšího: perspektiva systémů strojové inteligence na vysoké úrovni, které v podstatě v každém úkolu překonají člověka. To není science fiction. V nedávném průzkumu přední počítačoví vědci odhadovali, že tato technologie se objeví do 45 let.
Důležité je, že tento průzkum odhalil také značný nesouhlas. Někteří vidí nástup strojové inteligence na vysoké úrovni mnohem rychleji, jiní mnohem pomaleji, pokud vůbec. Takové rozdíly v názorech se hojně vyskytují v nedávné literatuře o budoucnosti umělé inteligence, od populárních komentářů až po odbornější analýzy.
Navzdory těmto protichůdným názorům je však jedno jasné: pokud si myslíme, že by takový výsledek mohl být možný, pak by měl vyžadovat naši pozornost. Pokračující pokrok v těchto technologiích by mohl mít mimořádně rušivé účinky – prohloubil by nedávné trendy v nerovnosti, oslabil by práci jako sílu sociální integrace a oslabil by zdroj smyslu a naplnění pro mnoho lidí.
Odborníci se sešli, aby se podělili o své vize v oblasti umělé inteligence
V dubnu 2020 zahájili Stuart Russell a Charles-Edouard Bouée, členové Globální rady pro umělou inteligenci (GAIC) Světového ekonomického fóra, ambiciózní iniciativu nazvanou Pozitivní ekonomická budoucnost umělé inteligence. V sérii workshopů a rozhovorů se virtuálně sešlo více než 150 odborníků z nejrůznějších oblastí, aby diskutovali o těchto výzvách a také o možných pozitivních vizích umělé inteligence a jejich důsledcích pro tvůrce politik.
Mezi nimi byli například Madeline Ashby (autorka science fiction a odbornice na strategické předvídání), Ken Liu (autor sci-fi a fantasy literatury oceněný cenou Hugo), ekonomové Daron Acemoglu (MIT) a Anna Salomons (Utrecht) a mnoho dalších. Následuje shrnutí těchto rozhovorů zpracované ve zprávě fóra Pozitivní ekonomické budoucnosti AI.
Co bude v budoucnu představovat „práce“?
Účastníci se v této otázce rozdělili. Jeden tábor se domníval, že lidé, osvobození od pout tradiční práce, by mohli svou novou svobodu využít k objevování, sebezdokonalování, dobrovolnictví nebo čemukoli jinému, co by je uspokojovalo. Zastánci tohoto názoru obvykle podporovali určitou formu všeobecného základního příjmu (UBI), přičemž uznávali, že náš současný systém vzdělávání jen stěží připravuje lidi na to, aby si sami utvářeli svůj život bez jakýchkoli ekonomických omezení.
Druhý tábor na našich seminářích a v rozhovorech zastával opačný názor: tradiční práce může být stále nezbytná. Pro ně je UBI přiznáním selhání – předpokládá, že většina lidí nebude mít žádnou ekonomickou hodnotu, kterou by mohla společnosti přispět. Mohou být nakrmeni, ubytováni a zabaveni – většinou stroji – ale jinak ponecháni sami sobě.
Lidé se budou zabývat poskytováním mezilidských služeb, které mohou poskytovat – nebo které bychom raději poskytovali – pouze lidé. Patří mezi ně terapie, doučování, životní koučink a budování komunity. To znamená, že pokud již nemůžeme poskytovat rutinní fyzickou práci a rutinní duševní práci, stále můžeme poskytovat naši lidskost. Aby tyto druhy práce vytvářely skutečnou hodnotu, budeme muset být mnohem lepší v tom, jak být lidmi – což je oblast, kde je náš vzdělávací systém a vědecko-výzkumná základna notoricky slabá.
Ať už si tedy myslíme, že konec tradiční práce by byl dobrý, nebo špatný, zdá se, že potřebujeme radikální přesměrování vzdělávání a vědy, abychom jednotlivce připravili na plnohodnotný život nebo podpořili ekonomiku založenou převážně na mezilidských službách s vysokou přidanou hodnotou. Musíme také zajistit, aby ekonomické zisky, které se zrodí v důsledku automatizace pomocí umělé inteligence, byly ve společnosti spravedlivě rozděleny.
Šest scénářů umělé inteligence, které mohou vytvořit pozitivní budoucnost
Jednou z největších překážek je to, že v současné době neexistuje shoda na tom, jakou budoucnost bychom měli sledovat, možná proto, že se téměř nemluví o tom, co by mohlo být žádoucí. Tento nedostatek vize je problémem, protože pokud se objeví strojová inteligence na vysoké úrovni, mohli bychom se rychle ocitnout pod náporem bezprecedentních technologických změn a neúprosných ekonomických sil. To by byla promarněná obrovská příležitost.
Z tohoto důvodu se účastníci semináře a účastníci rozhovorů, od spisovatelů science-fiction po ekonomy a odborníky na umělou inteligenci, snažili formulovat pozitivní vize budoucnosti, v níž umělá inteligence dokáže vykonávat většinu toho, čemu v současnosti říkáme práce.
Tyto scénáře představují možné trajektorie lidstva. Žádný z nich však není jednoznačně dosažitelný nebo žádoucí. A přestože mezi jednotlivými vizemi existují důležité prvky shody a konsensu, často se v nich objevují i zjevné střety.
1. Společná hospodářská prosperita
Ekonomické přínosy technologického pokroku jsou široce sdíleny po celém světě. Globální ekonomika je desetkrát větší, protože umělá inteligence masivně zvýšila produktivitu. Lidé mohou díky sdílení tohoto blahobytu dělat více a dosáhnout více. Tuto vizi lze realizovat přijetím různých zásahů, od zavedení globálního daňového režimu po zlepšení pojištění proti nezaměstnanosti.
2. Přeskupení společností
Velké společnosti se zaměřují na vývoj umělé inteligence, která je prospěšná lidstvu, a to bez toho, aby měly nadměrnou ekonomickou nebo politickou moc. O to by se mohlo usilovat změnou vlastnických struktur společností a aktualizací antimonopolní politiky.
3. Pružné trhy práce
Lidská kreativita a praktická podpora dávají lidem čas na nalezení nových rolí. Lidé se přizpůsobují technologickým změnám a nacházejí práci v nově vytvořených profesích. Politiky by se zaměřily na zlepšení možností vzdělávání a rekvalifikace a také na posílení záchranné sociální sítě pro ty, kteří by na tom jinak byli v důsledku automatizace hůře.
4. Umělá inteligence zaměřená na člověka
Společnost se rozhoduje proti nadměrné automatizaci. Vedoucí představitelé podniků, počítačoví vědci a tvůrci politik se rozhodnou vyvíjet technologie, které spíše zvyšují než snižují poptávku po pracovnících. Posílily by se pobídky k vývoji umělé inteligence zaměřené na člověka a automatizace by se v případě potřeby zdanila.
5. Plnění pracovních míst
Nová zaměstnání jsou uspokojivější než ta předchozí. Stroje zvládnou nebezpečné a nudné úkoly, zatímco lidé se přesunou na produktivnější, uspokojivější a flexibilnější pracovní místa s větší interakcí s lidmi. Politiky, které toho mají dosáhnout, zahrnují posílení odborů a větší zapojení pracovníků do správních rad podniků.
6. Občanské posílení a rozkvět člověka
Ve světě s menší potřebou pracovat a základními potřebami, které uspokojuje UBI, se blahobyt stále více odvíjí od smysluplných neplacených činností. Lidé se mohou věnovat poznávání, sebezdokonalování, dobrovolnictví nebo čemukoli jinému, co je uspokojuje. Podporována by byla větší společenská angažovanost.
Záměrem této zprávy je zahájit širší diskusi o tom, jakou budoucnost chceme a jakým výzvám bude třeba čelit, abychom jí dosáhli. Pokud bude technologický pokrok pokračovat ve svém neúprosném postupu, bude svět pro naše děti a vnuky vypadat zcela jinak. O těchto otázkách je třeba mnohem více diskutovat, provádět výzkum a angažovat se v politice – jsou nyní příliš důležité na to, abychom je mohli ignorovat.
