Článek
Rozhodnutí Supreme Court of the United States, které zrušilo velkou část cel zavedených prezidentem Donald Trump, mohlo na první pohled působit jako vítězství pro spotřebitele. Pokud cla mizí, měly by přece klesnout i ceny. Realita je však mnohem komplikovanější – a pro domácnosti méně příznivá.
Soud v poměru 6:3 rozhodl, že prezident neměl pravomoc uvalit rozsáhlá cla podle zákona International Emergency Economic Powers Act z roku 1977. Tím padla více než polovina loňských cel, což podle odhadů Fitch Ratings snížilo efektivní celní sazbu Spojených států zhruba na polovinu. Zároveň by se roční příjmy z cel mohly snížit až o 200 miliard dolarů.
To by mohlo znít jako prostor pro cenové úlevy. Jenže ekonomové upozorňují, že cenový efekt nemusí přijít. Domácnosti podle Yale Budget Lab platily kvůli clům v průměru o 1 681 dolarů ročně více. Nové odhady po rozsudku sice naznačují, že roční náklad by mohl klesnout na přibližně 1 200 dolarů, avšak to neznamená, že se cenovky v obchodech změní.
Důvod je jednoduchý: firmy ceny obvykle nesnižují jen proto, že zmizel náklad, pokud trh akceptoval vyšší cenovou hladinu. Historie ukazuje, že když cla zvýší ceny, jejich zrušení automaticky nevede ke zpětnému poklesu. Pokud navíc existuje riziko, že administrativa zavede jiná cla – což prezident opakovaně naznačil – společnosti nebudou chtít ceny znovu snižovat a následně je opět zvyšovat.
Právě nejistota je nyní hlavním tématem. Prezident oznámil globální desetiprocentní clo na základě jiné pravomoci a naznačil další obchodní vyšetřování, která mohou otevřít dveře k novým tarifům. To vytváří prostředí, kde firmy nemají motivaci měnit cenové strategie.
Některé sektory by přesto mohly zaznamenat omezený dopad. Pokud byly náklady na cla výrazně přenášeny na zákazníky – například u hraček nebo spotřebního zboží z konkrétních regionů – může dojít k mírnému tlaku na snížení cen. Ovšem podle S&P Global Market Intelligence se spíše očekávají zpětné refundace firmám než budoucí cenové úlevy pro spotřebitele.
Otázka refundací je dalším komplikovaným bodem. Odhady hovoří o částce mezi 100 až 175 miliardami dolarů, které by mohly být vráceny podnikům. Tyto prostředky však pravděpodobně neskončí v peněženkách zákazníků. Firmy a importéři si je s největší pravděpodobností ponechají jako kompenzaci minulých nákladů.
Z investičního pohledu je klíčové, že rozhodnutí snižuje právní nejistotu, ale neodstraňuje ekonomickou volatilitu. Firmy budou nadále čelit proměnlivému obchodnímu prostředí a mohou být opatrné v investicích i cenových rozhodnutích. Pro trhy to znamená pokračující nejistotu ohledně marží, spotřebitelské poptávky a inflačních tlaků.
Z makroekonomického hlediska se tak situace paradoxně příliš nemění. Spotřebitelé zůstávají citliví na ceny, firmy opatrné a investoři vyčkávají na jasnější signály ohledně budoucí obchodní politiky.
Krátkodobě tedy nečekejme dramatický pokles cen. Dlouhodobý dopad bude záviset na tom, zda administrativa skutečně zavede alternativní cla a jak rychle se podniky přizpůsobí.
