Článek
Každý má něco svého a pro ostatní se to může jevit jako naprostá odlišnost od běžného světa. Jenže podivné tradice byly v dřívějších dobách naprosto normální a nebylo na tom nic zvláštního. Týká se to především domorodých kmenů, kdy v každé skupině panovala jasně daná pravidla a zvyklosti, které členové kmenu museli dodržovat. Jakmile by totiž došlo k porušení těchto pravidel a přikázání, nastal by krutý trest. A své o tom ví i kmen Černonožců, který se řídil obzvláště podivnými zvyklostmi.
Pokožka nabarvená na tmavo
Kmen Černonožců je byl v historii znám především svými jedinečnými zvyky, zejména co se týče barvení podrážek a způsobu pohřbívání svých zemřelých na stromech. Ten, kdo se o tento kmen důkladně nezajímal, nikdy nedokázal přesně pochopit, proč to tito domorodci dělali. Jejich výsadním zvykem bylo pravidelné barvení svých chodidel i podrážek bot na tmavo. Pro kmen byl tento zvyk nejen estetickou záležitostí, ale měl především hluboký duchovní a kulturní význam. Černonožci věřili, že tímto způsobem dokáží spojit svou energii s energií země a díky tomuto spojení naváží kontakt s duchovním světem svých předků. Podle místních legend se ale vypráví zcela jiný příběh, který poukazuje na to, že se jejich nohy zbarvily na tuto barvu poté, co zvládli přejít bosými nohami požár na prérii.
Černonožci měli jasně daná pravidla, která dodržovaly.
Měli odlišné stravovací návyky
Černonožci se od ostatních kmenů lišili i stravou a živobytím. Žili a pohybovali se především na úpatí Rocky Mountains, kde sbírali jedlé kořeny a všechny rostoucí plody. Z toho následně dokázali zajistit potravu pro celý kmen. Černonožci se ale nespokojili s pouhými kořeny a rostoucími plody a jednoho dne dostali chuť na maso. Trénovali na obyčejných stromech až do onoho dne, kdy se z nich stali výteční lovci a především správní chovatelé poníků. Jen díky nim mohli zařadit do svého jídelníčku maso, které jim v tu dobu velice chybělo.
Zemřelé příbuzné pohřbívali na stromech
Domorodý kmen Černonožců měl kromě fyzických dovedností také silné duchovní založení. Všichni členové na prvním místě slunce uctívali svou mýtickou bytost, kterou nazývali Napi – Stařec. A právě k duchovnu se vztahují i zajímavé tradice, mezi které patří pohřbívání svých zemřelých příbuzných na stromech. Rituál byl silně duchovně zaměřen. A proč právě na stromech? Stromy měly od pradávna tento kmen spojovat zemský svět s duchovní rovinou. Pro své zemřelé navíc neměli klasické rakve, které známe z dnešní doby my, ale zesnulé ukládali do pohřebních domů.
Navíc praktikovali tři jasně dané druhy pohřbívání. Za prvé, své mrtvé pohřbívali zásadně na plošinách umístěných na stromech a chýších. Za druhé, pokud člověk zemřel ve své posteli, tuto postel nesměl nikdo další používat. Mohl by se totiž objevit zlý duch tohoto zesnulého. Poslední pravidlo, které Černonožci dodržovali, bylo nakládání s postelí zemřelého. Jeho postel směla sloužit pouze k zabalení těla, v nejkrajnějším případě byl v této posteli pohřben.
Zdroje článku: accessgenealogy.com, nahkohe.cz, journalofculture.cz, nespěchej.cz
