Článek
Jozef Gabčík (1912–1942) přišel na svět do rodiny dělníka v obci Poluvsie na Slovensku. V Čechách se učil na zámečníka a kováře. Zároveň navštěvoval pokračovací školu. Během vojenské služby si udělal poddůstojnickou školu a zůstal dál v armádě. Po bratrově smrti a otcově naléhání ji ale nakonec těsně před Mnichovem opustil a pracoval ve výrobně bojových plynů v Žilině. Tady se ale během jedné havárie nadýchal bojových chemických látek a jen šťastnou náhodou nepřišel o zrak. Byl proto přeložen do skladu ve Skalce u Trenčína.
To o rok mladší Jan Kubiš (1913–1942) se narodil do rodiny ševce v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku. Pracoval nejprve jako dělník a topič, než v roce 1935 nastoupil povinnou vojenskou službu. Také on absolvoval poddůstojnickou školu. Na jaře 1938 tady působil jako instruktor. Po podepsání mnichovské dohody se musel opět vrátit k původní profesi topiče.
Společně zvládli to, na co si nikdo jiný netroufal
Oba muži se poprvé setkali v polském Krakově, kam utekli nezávisle na sobě v červnu roku 1939. Společně pak vstoupili do francouzské cizinecké legie, ale ani zde to nemělo dlouhého trvání. Po porážce Francie v červenci roku 1940 byli spolu s dalšími evakuováni do Anglie. Byli vybráni pro výcvik zvláštních jednotek ve Skotsku. To už se psal rok 1941. V protektorátu Čechy a Morava byl protektor Konstantin von Neurath (1873–1956) fakticky nahrazen Reinhardem Heydrichem (1904–1942) a ten okamžitě po nástupu začal popravovat Židy.
Fotografie lokace, kde došlo k atentátu.
Jako odplatu naplánovala naše rozvědka jeho likvidaci. Velitelem výsadku Anthropoid byl jmenován Jozef Gabčík. Protože se jeho kolega zranil při výcviku, Gabčík si vyžádal jako náhradu právě Kubiše. Výsadek proběhl kvůli těžkostem až na třetí pokus 29. prosince 1941, a ještě k tomu na špatném místě. Nakonec se díky kontaktům dostali muži do Prahy a akci naplánovali na 27. května 1942. Ale ani v ten den se jich smůla nepustila. Samopal se zasekl a odhozený granát zasáhl jen část auta. Velká dávka štěstěny přišla v podobě střepiny, která Heydricha zranila a způsobila jeho smrt.
Přišla smrt na kůru i v kryptě
Před represemi a pronásledováním se oba útočníci nejprve schovávali do konspiračních bytů, než našli úkryt v pražském pravoslavném Chrámu svatých Cyrila a Metoděje na Novém Městě. Gestapo o nich nemělo žádné informace až do chvíle, než promluvil Karel Čurda (1911–1947). Dne 18. června 1942 kostel v Resslově ulici obklíčily jednotky německé armády. Po boku měli kolegy z dalších výsadků. Dohromady sedm mužů vzdorovalo sedm hodin v nerovném boji. Tři hodiny bojovali v samotném kostele a další čtyři hodiny hájili kryptu kostela, kterou se Němci snažili zatopit pomocí hasičů.
Samopaly podle některých svědectví už parašutisté neměli a bojovali pouze pistolemi. Zatímco Kubiš zemřel při obraně kůru svatostánku, jeho kamarád spáchal sebevraždu v kryptě. Nacisté nezapomněli ani na širokou Kubišovu rodinu. Zatkli na 250 jejích členů a nejbližších 14 rodinných příslušníků bylo v říjnu 1942 popraveno v Mauthausenu.
Zdroje: irozhlas.cz, ustrcr.cz
