Článek
První výsadková divize dosedla na zem západně od nizozemského Arnhemu. Zatímco vojáci dávali dohromady výzbroj a spěšně se vydávali k cíli, mávali a salutovali jim muži a ženy v bílých pyžamech. Při náletu byl totiž omylem zasažen blázinec a pacienti se potulovali po zahradě. Čtyřicet tisíc mužů se sneslo z nebe, ale ani to na vítězství v této bitvě nestačilo. Toto setkání bylo vlastně docela symbolické, ale o tom žádný z mužů, který se vydal do boje, ještě nevěděl.
Zahřměla děla a tanky se vydaly na svou cestu
Ten samý den, kolem třetí hodiny ráno, zahřměla děla a vpřed se vydaly tanky XXX. sboru pod velením britského generála Briana Horrockse (1895–1985). V té době přes 40 000 spojeneckých výsadkářů obsadilo mosty přes řeky, po kterých chtěli Spojenci přejet do Německa. „Musíme jet přesně podle jízdního řádu!“ křičel údajně z velitelského tanku Horrocks. „Nesmíme se zdržet ani o jednu hodinu. Měli jsme čtyři dny na to, abychom prorazili skrz frontu a dojeli k obsazeným mostům, po kterých naše jednotky vniknou rovnou do srdce Německa!“
Výsadek parašutistů v Nizozemsku během operace Market Garden.
Začal závod s časem a anglické tanky túrovaly motory, aby tento závod neprohrály. Ale už během prvních hodin se ukázalo, že odpor Němců byl silnější, než velení očekávalo. K cílovému bodu jejich cesty, tedy obsazení Německa a útoku na Berlín, bylo potřeba překonat šest vodních toků. Šest mostů. Pokud se přes ně Spojenci nedostanou, budou plakat nad svými ztrátami. Tak zněl pokyn a rozkaz, který motivoval k boji. A krvácet nikdo nechtěl. Výsadkáři obsazovali jeden most za druhým, důležitý byl moment překvapení.
Velký boj s časem a silný nepřítel na obzoru
„Němci je nesměli vyhodit do vzduchu,“ padl další rozkaz. Nejdůležitější byly ty v Nijmegenu a Arnhemu – tam byly řeky příliš široké, než aby vojáci mohli improvizovat. Do Arnhemu to byla cesta dlouhá čtyři dny. Jenže hned nato přišel rozkaz, aby nastartoval tank a vyrazil proti nepříteli. Němci tam totiž měli alokováno několik elitních tankových divizí SS, které od Nizozemí daleko očekávali unavené starce a děti z Hitlerjugend, proti nimž vyjely tanky zocelené bitvami na východní frontě.
Britové bránili Arnhemský most ze všech sil, ale neměli šanci. Byli odříznutí a obklíčení a posily byly čtvrtý den ještě 11 kilometrů daleko. Pátý den dorazila posila – polská 1. samostatná výsadková brigáda. Jenže ta spadla přímo do silné německé palby a byl konec. Britové se na konci týdne museli stáhnout – tuto bitvu proti silné přesile prohráli. Spojenci Rýn nepřekročili, a tak se další bitva odložila až do března příštího roku. Velitel celé operace, britský polní maršál Bernard Montgomery (1887–1976), musel spolknout hořkou pilulku prohry.
